Naděje v jejím případě přicházela spíš po kapkách. V pondělí působila vyloženě zničeně. V úterý trénovala jen pár desítek minut. Ve středu měla úplnou pauzu... Ke konci týdne už se sice zdraví Petry Kvitové lepšilo, ale na dostatečnou úroveň se nedostalo.
„Šance je asi vždycky, ale jelikož jsem toho moc neodehrála, byla velice malá,“ přiznala, když finále proti USA skončilo. „Po sobotních singlech jsem se necítila v takovém módu, abych nastoupila. Katka hrála skoro čtyři hodiny a vydřela to na krev, to bych určitě nezvládla.“
Rozhodující triumf Siniakové nad Keninovou ji nadchnul. Upřímně slavila, tak jako v letech 2011, 2012, 2014, 2015 a 2016.
Šestý titul znamená, že poskočila na dělené třetí místo nejúspěšnějších hráček dějin Fed Cupu. Šest titulů dobyla také Rosie Casalsová z USA, sedm jich má Billie Jean-Kingová a osm Chris Evertová.
„Osm? To je ještě pořád hodně. Viď, Péťo,“ mrkla Kvitová na týmového kapitána Petra Pálu.
České žebříčkové jedničce je 28 let a Fed Cup v ní vzbuzuje dvojí emoce. Radost z kolektivního pojetí jinak individuálního sportu - i smutek ze smršti zdravotních potíží.
Co bude dál?
„Abych byla upřímná, sama úplně nevím. Už mám taky nějaké léta,“ pronesla. „A je tu spousta mladých holek. Nějaký čas jim necháme, to je jasné! Začala jsem s Peťou, je to můj jediný kapitán. Takže jednou, až to přijde, bych s ním taky ráda skončila. Ale zatím to neplánuju.“
Kvitová zažila turbulentní rok 2018. Pět turnajových titulů v první polovině. Nepovedené grandslamy. Radost z účasti na Turnaji mistryň - a v Singapuru tři porážky ve skupině. Pořádná houpačka to byla.
„Beru teď všechno zápas od zápasu, opravdu. I ve Fed Cupu. Jak to bude, tak to bude,“ uvedla s vděčností z další titulový večírek. „Fed Cupy ale zbožňuju. A získat šest titulů za osm let, to je něco neuvěřitelného.“
