Oslavy? Ještě tu mám jeden zápas, říká šťastný Berdych

Londýn (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Ani euforie, ani velké oslavy. "Ještě jsem tu neskončil, zbývá jeden zápas," řekl tenista Tomáš Berdych po postupu do finále Wimbledonu.

Tomáš Berdych | foto: AP

Jak byste na stupnici od jedné do deseti popsal svůj výkon?
Osm až devět, hrál jsem dobře. I když jsem se ráno cítil unavený.

Co se stalo?
Nevím. Když jsem se byl rozehrát, nebylo mi úplně dobře. Ale naštěstí do zápasu zbývalo dost času, dal jsem si oběd a ještě jsem šel půl hodiny spát. To mi pomohlo a na kurtu už jsem se cítil líp.

Celý zápas jste byl klidný. Zato váš soupeř Djokovič příliš ne. To rozhodlo?
To bylo dnes nejdůležitější. Viděl jsem spoustu jeho zápasů, kde se choval hodně emotivně. Ale říkal jsem si, že ať se děje cokoliv, musí mi to být jedno. Ať se mlátí do prsou, vzteká se, cokoliv.

Žádná nervozita?
Ani chvíli. Spíš byly momenty, kdy jsem toho měl plné zuby fyzicky, hlavně v tie-breaku druhého setu. Síly opravdu docházejí.

Byl mezi vámi rozdíl i ve hře?
Zdálo se mi, že hraje při zdi. Naopak já si odehrál, co jsem potřeboval. Není potřeba předvádět údery, při kterých budou lidi vstávat. Musíte jakkoliv získat tři sety.

Rozhodčí vás brzy napomenul, že děláte dlouhé pauzy mezi podáními. Ani to vás nerozhodilo?
Přišlo mi to zvláštní. Proč se do toho pouštěl? Když mě na to předtím upozornil při změně stran, ptal jsem se, jestli někam spěchá. Smál se, říkal, že ne, a dva gamy nato mi dá varování. Tak jsem se ho ptal, jestli mu nevadí, že si Djokovič před servisem půl minuty klepe míčkem. Asi si jako každý rozhodčí chtěl užít svoji chvilku.

Kdy během roku jste si řekl, že by se vám letos mohlo dařit?
Začal jsem dobře, první turnaj nad poměry. Jenže pak mě zklamalo vyřazení ve 2. kole Australian Open. Vrátil jsem se domů, štvalo mě to, ale snažil jsem se zapomenout. Hodně mě nakoplo Miami, kde jsem z mečbolu porazil Federera.

V sobotu jste měl vyrazit na Davis Cup do Chile. Poletíte vůbec?
To bude hrozně těžké rozhodnutí. Všichni chtějí, abych jel, protože jsem pro tým důležitý. Ale když si vybavím, jak jsem se cítil po Roland Garros... Dohrál jsem semifinále a čtyři dny jsem byl odrovnaný. Ano, samozřejmě pojedu a zkusím se dát dohromady. Ale odpočinek bych potřeboval.

Však vám i trenéři navrhují, abyste hrál míň turnajů. Poslechnete je?
Určitě ano, nad tím se musíme zamyslet. Problém je, že se turnaje nedají rušit tak lehce a naopak přihlašovat je musíte šest týdnů dopředu. Ale jo, měl bych se víc šetřit. Radši míň turnajů a pořádně připravený, jinak to nemá cenu.

Finále hrajete v neděli. Budete spát dobře?
O tom nepochybujte. Spánek je nejlepší věc, co znám. Jsem schopný spát deset nebo dvanáct hodin. Před finále to nebude jinak.

Rodiče byli v hledišti. Berďa je kliďas po mně, říká táta

Od rána mu nebylo dobře, bolelo ho břicho, třásly se mu ruce. To je však u Martina Berdycha dobré znamení. Takto se cítí, když ví, že má jeho syn šanci.

"Před Federerem jsem byl naopak v klidu," popisuje otec wimbledonského finalisty. "Počítal jsem, že prohraje, a před televizi jsem si sednul bez nervů. Říkal jsem si: Berďo, super, čtvrtfinále berem.

Ale pak vyhrál třetí set 6:1 a už mi bylo špatně. Tep začal růst." O svém synovi zásadně mluví jako o Berďovi. Na konci zápasu vstal, tleskal, ale v žádné euforii nebyl.

"Jsem spíš kliďas," říkal. "A Berďa to má po mně. Centrální kurt, semifinále, Wimbledon, to s ním nic nedělá. Takový je odmala.

Když jel jako malý do zahraničí, ostatní kluci byli vyděšení. Třeba mladým Američanům málem otvírali dveře. To on tedy ne." V práci si vzal Berdych neplacené volno a dovolenou si vypsala i jeho manželka, lékařka Hana. V ordinaci dala na dveře ceduli, že pacienty ošetří kolegové.

"Spousta lidí nás zrazovala, ať nikam nejezdíme. Protože jsme takhle jeli na semifinále do Paříže a přinesli jsme Berďovi smůlu. Ale my si říkali, že se to jednou přece musí zlomit." Ani Berdychova maminka neměla v očích slzy. "Ta spíš trpí při porážkách," tvrdí její manžel. "Je lítostivá. Berďa sice vypadá, že mu nevadí, když prohraje, ale ona cítí, že v pořádku není. Je jí líto, že je tak mladý a už tolikrát musel prožít velké zklamání."

V Londýně se rodiče ubytovali u syna, který tu má pronajatý dům. "Před rokem bych nevěřil, že se tohle může stát. Měl ve hře velké výkyvy, ale letos se strašně zlepšil." Nakonec Martin Berdych přece jen trochu projeví emoce. "Wimbledonské finále, to je fantazie."