Není to nebezpečné, že všechno vypadá tak růžově?
Myslíte?
Třeba Štěpánek si před Australian Open také pochvaloval formu, ale pak překvapivě padl v 1. kole.
Tam to ovšem byla věc dvou míčů, kdy to šlo úplně do háje. Tohle se stává. Hrát proti "papírově“ slabší Belgii je zavazující a úplně jiné než třeba proti USA. Ale my k tomu tak přistupujeme. Chceme ji mít co nejdříve z krku.
Musíte krotit optimismus?
Říkám: Nechci po vás, abyste vedli po prvním dnu 2:0, ale abyste předvedli svůj nejlepší výkon. Nebudeme si hrát na to, že musíme vyhrát 5:0. Chceme tři body. Myslím, že se Belgičané teď modlí, aby v pátek nějak udělali jeden bod. Pokud povedeme 2:0,měli bychom to v sobotní čtyřhře dorazit.
Belgie je vaše čtvrtá daviscupová štace. Jak jste se za tu dobu změnil?
Na začátku jsem úplně nevěděl, jak se mám na lavičce chovat. Postupem času jsem získával zkušenosti nejen jako trenér Tomáše Berdycha, ale i jako kapitán. Jezdím po turnajích, najezdím jich ročně pětadvacet. Kluky znám. To je velká výhoda.
Naučil jste se být psychologem?
To je třeba. Jednou povzbudit, jindy zvýšit hlas.
Copak u Berdycha, to je váš svěřenec. Ale troufnete si i na Štěpánka?
Je to něco jiného. Vlastně jak se to vezme. Na Tomáše jsem nikdy ani v tréninku nepoužil zvýšený hlas. Co řeknu, to se snaží vyplnit. A jsem překvapený, že to dělal při Davis Cupu i Radek. Jak v utkání s Federerem, tak s dalším Švýcarem Wawrinkou. Nebyl moment, kdy bych musel hlas zvýšit.
Dáváte si pozor, abyste svou péči rozděloval mezi hráče rovnoměrně?
Přesně to je nejdůležitější. Nedělat rozdíly. Já je nedělám. Tady jsem kapitánem pro všechny, ne koučem pro Tomáše.
Neděsí vás, že je za Berdychem se Štěpánkem výkonnostní propast?
Je tam díra, to souhlasím. Nevím proč. Klukům jsem šanci dal. Minářovi, Dlouhému. Jsem přesvědčený, že mají na to, aby byli padesátí na světě. Možná jsou už teď spokojení, nevím. V tom já jim nepomůžu.
