Ne, tentokrát nemyslela na tenis. Aspoň na chvíli by se ráda schovala před lavinou událostí, kterou na sebe strhla tím, jak šikovně se na kurtech ohání s raketou.
Představovala si sama sebe, jak si hraje se šestiletým bratrancem a ještě o dva roky mladší sestřenicí.
„Doma jsem nebyla měsíc. Těším se na celou rodinu. S dětmi se vždycky mazlíme, blbneme, bratránek si půjčuje mobil.“
Na pár dní bude zase docela normální slečnou. Uvidí se s mámou, svou nejzavilejší fanynkou, jíž se může srdce rozskočit radostí, když se její dceři daří. Asi si bude číst. Má ráda detektivky od švédských manželů publikujících pod pseudonymem Lars Kepler. Nebo si jen tak lehne a nechá si myslí volně plynout zážitky z posledních týdnů. Občas si může připadat jako ve snu, v románu či v některém z filmů, jež sleduje v hotelových pokojích při vandrování po turnajích.
Odmalička bývala nadějnou sportovkyní. Dotáhla to na juniorskou světovou jedničku. Teď ovšem zažívá první větší nával popularity.
V sedmnácti získala první titul na WTA. V Bielu prosvištěla z kvalifikace až k trofeji, přičemž zdolala osm sokyň, včetně známějších krajanek Kristýny Plíškové a Barbory Strýcové, 18. ženy žebříčku.
Sama díky tomu v pořadí WTA vyletěla o více než sto míst. Nyní se její jméno nachází na pozici s číslem 114, odkud už má pěkný výhled do elitní stovky. A aby toho nebylo málo, prožila minulý týden ve slavném fedcupovém týmu. Představila se v semifinále proti USA.
Snad v Praze trefím kurt!
Není divu, že při sobotní porážce s mohutnou Coco Vandwegheovou působila jako útlé a trochu zaskočené děvče. O den později už však za kritického stavu 1:2 oddálila vyřazení obhájkyň titulu triumfem nad Lauren Davisovou (35. na světě).
Ač ve druhém setu v kotli plném burácejících diváků ztrácela 3:5, nezpanikařila a dovedla utkání k výsledku 6:2, 7:5.
„Klobouk dolů,“ pronesl Pála.
Uplatnila své přednosti. Výborný pohyb, mazané taktické řešení výměn, bohatý rejstřík úderů.
Ačkoliv hrála už 46. zápas v této sezoně (má bilanci 41–5), cítila se fit. Ano, nějaká únava už na ni padala. Od ledna válela na akcích v Evropě, Austrálii a Americe. Ale snaží se starat o své tělo jako dospělá profesionálka, cvičí a chodí na masáže.
S jejím povoláním se pojí též zmíněný zájem veřejnosti, na nějž si teprve zvyká. „Máma mi psala, že se jí v Sokolově ozývá čím dál víc lidí.“
Není plachá chudinka, která by se ve společnosti jen krčila v koutku. Působí přirozeně, rozumně, skromně. Vtipkuje. I na dálku zvládá studium obchodní akademie. „Jen prostě nejsem ráda, když jsem hodně vidět,“ tvrdí. „Teď to asi bude normální. Snad se s tím srovnám.“
Jak? Uvažuje, že si zruší facebookový profil, aby se vyhnula všemožným vzkazům či žádostem. Tenistky bohužel čelí i výhrůžkám a urážkám, například od zhrzených sázkařů. Vyhýbá se internetovým diskusím, kde se mnohdy slovně vybíjejí anonymní zamindrákovaní jedinci, pavlačoví a hospodští odborníci nebo jízliví hnidopichové.
Ví, že se před popularitou neschová. Počítá s tím, že příští týden, až nastoupí na Prague Open ve Stromovce, kdekdo se přijde podívat právě na Vondroušovou. „No právě, to je nejhorší!“ říká vesele. „Každá se chce doma předvést. Snad to nedopadne tak, že netrefím kurt.“
Tenisové kariéry se nepodobají rovné cestě za úspěchem. Často se promění v bludiště se spoustou nástrah, o čemž by třeba Petra Kvitová mohla hodiny přednášet.
Vondroušová vykročila znamenitě. Teď jen neztratit správný směr.
