Nechyběla na žádném z posledních osmadvaceti grandslamů. Jede jako mašina. Bez reptání snáší i méně příjemné stránky vyčerpávajícího sportovního bytí. Odolává tělesným i duševním kolapsům.
„Ne že bych nikdy nebyla zraněná, vlastně pořád se něco najde,“ říká. „Ale nehlásím každé píchnutí, leccos kousnu. Před půlrokem mě akorát sestřelil vir, jinak se držím. I když nejsem stoprocentně fit, prostě hraju.“
Stálá příslušnice Top 10 se vyhýbá vážným úrazům. Dbá o své zdraví.
Přiznává, že se jí občas nechce na trénink. Že na ni sem tam padne splín. Má ovšem povážlivou výhodu oproti soupeřkám, které po WTA Tour vesměs putují v doprovodu cizích lidí, čili ve větším či menším osamění. Na turnajích se potkává se sestrou Kristýnou a často za ní přiletí rovněž manžel Michal.
US Open 2019zpravodajství, rozhovory, pavouky, zákulisí |
„Je paráda, že dva členové rodiny jsou mi skoro pořád nablízku,“ tvrdí.
„S Michalem si zajdeme v klidu na véču, jen my dva. A je to trochu únik, i když spolu taky pořád řešíme tenis.“
„S Tyndou si dáváme rady na soupeřky. Probíráme i chlapy. Můžeme se sobě navzájem svěřit. Dřív jsme si někdy lezly na nervy a pohádaly se jako všichni sourozenci, ale teď jsme úplně v pohodě.“
Po profesionálním okruhu se prohání už deset let. Není výjimkou, když hráčka ztratí chuť trmácet se skoro jedenáct měsíců v roce po čtyřech světadílech. Když postrádá motivaci a elán.
Plíškovou ovšem její povolání baví. Teď v New Yorku si vyloženě libuje. „Po večeři si pustím v televizi noční zápasy, což je super. Můžu koukat třeba do jedné na tenis. Bomba! Jsem spokojená. Nic mi nechybí. Doma bych se nudila.“
Šviháním s raketou skvěle vydělává. Nejsilněji ji ovšem dál žene touha po grandslamové trofeji. Po pokladu, který se nedá koupit. Po vzácném předmětu, s nímž se hvězda ve svém oboru stává superhvězdou.
Třeba bývalý šampion Mats Wilander, jenž jako expert pracuje pro stanici Eurosport, stále tvrdí, že Plíšková na titul má. Že si pouze musí znovu a znovu vytvářet příležitosti na jeho dobytí, drát se do závěrečných kol a v nich potom čapnout šanci, jakmile se naskytne.
„Ano, budu to pořád zkoušet. Nehodlám se vzdát a říct, že na grandslam kašlu. Věřím, že jednou se mi všechno sejde, dostanu soupeřku, která mi sedne, a klapne to.“
S vírou a vytrvalostí došla Karolína Plíšková hodně daleko. Teď ještě trefit nějakou tu životní šanci.
