Jaké to je strávit na kurtu 3 hodiny a 13 minut a prohrát…
Hrůza, no. Ale zase to byl dobrý zápas. Jsem překvapená, že jsem ho takhle zvládla. Vždyť jsem kvůli zranění zrušila celou přípravu.
Kdybyste trénovala podle plánu, postoupila byste?
Možná. Možná ne. Doma v hale zdejší vedro nenasimulujete. Je pravda, že už v prvním setu jsem měla krizi. Chtělo se mi utéct z kurtu. Kdybych věděla, jak dlouho na něm ještě zůstanu, asi rovnou omdlím.
Teplota vzduchu znovu překročila čtyřicítku. Bylo to kruté?
Docela jo. Fyzicky i psychicky. Sluníčko vysiluje, těžko se v něm drží koncentrace.
Pomohla vám 10 minutová pauza, kterou v drastickém žáru mezi druhým a třetím setem nařídilo vedení turnaje?
Moc ne. Ráda bych třeba skočila pod sprchu, ale hrály jsme daleko od šatny, takže se to nedalo stihnout. Tak jsem jen poodešla do stínu vedle kurtu. Ale zase to bylo lepší než nic.
V napínavém závěru jste za stavu 8:8 vedla při podání Hantuchové 40:0. Vyčítáte si promarněné brejkboly?
Vyčítám. Hodně. Ona jednou zahrála dobře. Já to pak nesmyslně riskla. I když nesmyslně… Vyčítala bych si, kdybych to neriskla. Byla to moje největší šance. Kdybych ji proměnila, asi bych ten zápas dotáhla. Škoda... Ale co, když jsem přijela, počítala jsem, že neudělám ani kolo.
Mrzí vás, že nenastoupíte proti Sereně Williamsové?
Hm. Třeba by nás dali večer na centrkurt. Tam jsem před čtyřmi lety hrála finále juniorky. Byl by to hezký comeback. Sice bych dostala na pr..., ale za ten pocit by to stálo. Kdo ví, jestli se mi taková příležitost ještě naskytne.
