Během prvního gamu při Veselého podání publikum ve vyprodané aréně udiveně hučelo. Čtyři rány. Čtyři přímé body. Světová jednička ani jednou nevrátila míč do dvorce.
„Super začátek,“ přikývl později na tiskovce český vyzývatel. „Jenže Rafa returnoval čím dál líp. Jakmile jsem balon hned nezabil, on přebral iniciativu, rozběhal mě a v přestřelce od základní čáry jsem neměl šanci. Chtěl jsem chodit na síť, jenže Rafa mi to skoro vůbec neumožnil.“
Na hlavním jevišti All England Clubu vydržel se sedmnáctinásobným grandslamovým šampionem skoro dvě hodiny. Ač nepředvedl exkluzivní výkon, nezpůsobil senzaci a podlehl 3:6, 3:6, 4:6, ostudu si neudělal.
Jaký zážitek si odnášíte z nejslavnější tenisové scény na světě?
Byla to nádhera. Už jen ten nástup na posvátný kurt... Hrát před takovým publikem a na takovém místě - to se mi pravidelně nestává. Asi i proto nebyl můj výkon takový, jaký bych si přál. Pro Rafu je centrkurt rutina, pro mě bohužel něco mimořádného. Každopádně si z Wimbledonu odvážím jen ty nejhezčí pocity.
Čím se aréna nejvíc liší od ostatních?
Jde hlavně o tradici, pravidla, podle kterých se přichází. Po porážce zase čekáte na vítěze, až se sbalí. Vidíte slavnou královskou lóži, celá atmosféra je jiná. Snad se na centrkurt ještě někdy vrátím. A kdyby to bylo třeba o kolečko dál (ve čtvrtfinále), vůbec bych se nezlobil.
Doplnil jste svou sbírku startů na hlavních grandslamových stadionech, že?Ano. Hrál jsem Davis Cup na Chatrierově kurtu v Paříži. Pak taky první kolo na Ashe Stadium s Wawrinkou na US Open. A samozřejmě finále juniorky Australian Open v Laver Areně. Na Wimbledonu jsem to ale určitě prožíval nejvíc. Taky proto, že jsem si osmifinále s Rafou musel zasloužit.
V jednu chvíli jste u sítě žongloval s tenisákem. Chtěl jste obecenstvo pobavit?Pokoušel jsem se trochu uvolnit. A taky malinko rozesmát publikum, aby mě trošku povzbudilo. Na konci zápasu byli lidé docela slyšet. Chtěli vidět pěkný tenis a asi i delší zápas. Sice jsem bohužel prohrál 0:3 na sety, ale nechci se tím trápit a něco si vyčítat.
Za své vystoupení na Wimbledonu jste získal 180 bodů do žebříčku a odměnu 4,77 milionu korun hrubého. Jak je to pro vás důležité?
Je příjemné, že si člověk trošku vylepší rozpočet. Ale hlavní je postup do druhého týdne na grandslamu, který pro mě znamená obrovský úspěch. Peníze a body se taky počítají, ale já hraju tenis pro výsledky.
V hledišti jste měl řadu fanoušků. Kdo z vašich nejbližších dorazil na utkání?
Přítelkyně, trenér, fyzioterapeut a táta jsou tu se mnou celý týden. V neděli docestovala mamka od přítelkyně, dalších pět lidí tady z Anglie a samozřejmě sponzoři.
Co pro vás po strastiplných měsících znamená postup do osmifinále Wimbledonu?
Před turnajem mě ani nenapadlo, že bych v něm mohl tak dlouho vydržet, i když na trávě hrát umím a pár slušných výsledků jsem tu udělal. Teď si pár dní odpočinu a pošlapu dál. Hraju dobře, hlava je taky dobře naladěná. Musím udělat dobrou přípravu a pokusit se co nejlíp zvládnout druhou část sezony.
