Při posledních míčích vašeho zápasu s Lee začalo krápat. Nebál jste se, že to zase nedohrajete?
Bál. To by nebylo nic příjemného. Že jsme to nakonec stihli, z toho jsem se radoval snad ještě víc než z výhry (smích). Je fajn přijít teď mezi ostatní kluky do šatny a vědět, že na rozdíl od nich už dneska nemusím čekat na svůj zápas.
I tak se váš hrací program komplikuje. Pokud byste se třeba dostal do finále, znamenalo by to pět zápasů v sedmi dnech.
To už by byla slušná zátěž. Grandslamy se v mužském turnaji hrají na tři vítězné sety, proto tam jsou vložené dny volna. Jakmile zmizí, může to být znát. Ale když už člověk vyhrává a postupuje, tak se s únavou vypořádá snáz.
Zatím jste vždycky hrál osmifinále grandslamu proti hráči světové desítky, teď to tak nebude. Cítíte velkou šanci?
Je to dané tím, že tentokrát jsem byl veWimbledonu vysoko nasazený. Budu se snažit toho využít. A že jsem za favorita? Říct: Tohle bys měl vyhrát, je hrozně relativní. Tak jako tak, já se s podobnou rolí musím prát už od 1. kola. Zatím to jde.
Osmifinále hrajete ve středu. Co všechno do té doby stihnete?
Lucka (přítelkyně Lucie Šafářová) už musí v úterý večer domů. Má svůj program. A já? Pořád prší, takže to na nějaké výlety po městě moc není.
Však také Londýn už zase ohrožují teroristé.
Nemůžu říct, že bych kvůli tomu vůbec nevystrčil nos z domu. Pokud se něco má stát, pak se to stane. To pak nebudete chodit do schodů, abyste nezakopli. Ale jasně: člověk teď bere nebezpečí víc na vědomí. Třeba včera jsme se s Luckou vraceli z večeře ve městě a u stanice metra byl nějaký shluk lidí, stáli tam i policajti. Hned vám kmitne hlavou, co se zase stalo.
 Český tenista Tomáš Berdych. |
