„Vývoj zápasu byl nesmírně složitý, jsem moc šťastný, jak jsem všechno zvládl,“ těšilo italského tenistu po dlouhém utkání, jež trvalo skoro čtyři hodiny. Sinner se v prvních dvou setech trápil na podání a nedokázal se vypořádat s tíhou velkého duelu, nakonec však využil fyzické převahy a soupeře překonal.
„Daniil je neuvěřitelný bojovník, strávil na zdejších kurtech hrozně moc času. Je mi ho líto, ale věřím, že ještě nějaké grandslamy vyhraje,“ pochválil Medveděva, kterému nadělil otočku 3:6, 3:6, 6:4, 6:4 a 6:3.
Neskutečný obrat! Sinner ve finále utekl ze stavu 0:2 a slaví první grandslam |
„Snažil jsem se zůstat pozitivní a držet se plánu, jenže jsem ho musel maličko pozměnit. Od brejku ve čtvrtém setu jsem věřil, že můžu zvítězit,“ prozradil Sinner, který se stal prvním italským vítězem v historii majoru v Melbourne a teprve druhým tenistou ze své země, který v otevřené éře dobyl grandslamový titul.
Od triumfu hráče bojujícího pod vlajkou složené ze zeleného, bílého a červeného pruhu navíc uběhlo téměř 48 let, posledním Italem zářícím na turnaji velké čtyřky byl Adriano Panatta, jenž si v roce 1976 podmanil Roland Garros.
„Moc to pro mě znamená,“ líčil Sinner. „Od lidí z domova jsem cítil neuvěřitelnou podporu a jsem rád, že jsem se jim mohl odvděčit tím nejkrásnějším způsobem.“
O čem ještě na tiskovce po finále mluvil?
O herním stylu Medveděva: „Očekával jsem z jeho strany úplně jiný tenis, překvapilo mě, jak agresivně hrál. První dva sety nade mnou dominoval, ale snažil jsem se zůstat v klidu. Využil jsem pár šancí ve třetí sadě, což bylo klíčové, protože tím můžete změnit celý průběh utkání. Pak už jsem využíval toho, že on tady odehrál mnohem delší zápasy a neměl tolik sil jako já.“
O sebedůvěře: „Předloni jsem hodně pracoval na tom, abych poznal své tělo, minulý rok jsem se pokoušel o dobré výsledky. Dařilo se mi, hrál jsem semifinále i finále, zjistil jsem, že se můžu měřit s top hráči. Tady jsem v semifinále porazil Novaka (Djokoviče), ve finále Daniila, to jsou soupeři, se kterými se většinou nevyhrává. Ale tvrdá práce se vždycky vyplácí a já si pořád víc věřím.“
Australian OpenPříloha iDNES.cz |
O reprezentaci Itálie: „Asi nejdůležitější pro mě bylo vybojovat titul pro svou zemi. Všichni fanoušci mě posouvají dopředu, když hrajete, cítíte tu neuvěřitelnou podporu. Jsem rád, že jsem mohl italským příznivcům udělat radost.“
O tlaku, který s grandslamovým titulem přichází: „Je to vlastně privilegium, ne? Kolik hráčů může říct, že je na ně vyvíjen takový druh tlaku. Navíc pokud ho ucítím, znamená to, že mi všichni věří. Rád tančím v bouři tlaku, protože pak předvádím nejlepší výkony.“
O rodičích: „Do tenisové akademie jsem od nich odešel, když mi bylo 14 let. Musel jsem rychle dospět, což nebylo nic lehkého. I pro ně bylo těžké, když jsem je opustil, ale nikdy na mě netlačili, dali mi svobodu. Možná proto tady dnes jsem. Jsou to dokonalí rodiče, jsem jim moc vděčný.“
O cestě na vrchol: „Když mi bylo 17, vyhrál jsem svůj první challenger. Pak jsem ovládl NextGen Finals (Turnaj mistrů do 21 let), pak přišel první turnaj ATP. Bylo to všechno dost rychlé, vy se každý den soustředíte na sebe, na to, jak se zlepšovat, a vůbec si neuvědomíte, jak rychle čas plyne. Teď tady sedím s grandslamovou trofejí a ještě si vůbec neuvědomuju, jak moc to doopravdy znamená.“
O pozornosti: „Je součástí úspěchu a já jsem šťastný, že v takové pozici můžu být. Mám za sebou skvělý tým, který ví, co dělat. Jsem za něj vděčný, stejně jako za to, že jsem vybojoval tento pohár.“
O vítězství na grandslamu: „Cítím se možná trochu zvláštně, protože když turnaj začíná, vidíte v pavouku všechna ta velká jména. A najednou, čím dál postupujete, tím méně lidí potkáváte v šatně nebo jídelně. Díky tomu máte pocit, že jste asi vážně dobří.“
