Je k neuvěření, že do New Yorku přiletěl už na 16. ročník slavného turnaje a přitom působí tak nadšeně. Usmívá se, v rozhovorech ochotně vypráví, užívá si potlesku diváků.
V pěti utkáních neztratil ani sadu, třebaže mu los nastražil do cesty třeba Kohlschreibera, Isnera nebo Gasqueta, jehož ve čtvrtfinále rozprášil 6:3, 6:3, 6:1.
Jaký to div? Švýcarský maestro tvrdí: Kouzla v tom nehledejte. „Stále na sobě pracuju s výhledem do budoucnosti, takže mě nepřekvapuje, jak se mi daří,“ řekl na středeční tiskovce.
Vysvětlil, že se postupně sžíval s novým rámem rakety. Že s ním lépe trefuje své vybroušené jednoruční bekhendy a že díky němu mohl přidat na tvrdosti servisu. Zprvu sice trochu ztrácel kontrolu nad forhendem, ale zvykl si.
Odborníky i běžné fanoušky uchvacuje odvážným útočným stylem. „Chodím do míčů hned po odskoku. Voleje mi jdou nejlépe za posledních 10 let. Funguje mi podání.“
Výsledek? Po pěti triumfech v Cincinnati (třeba i nad Murraym a Djokovičem) ovládl dalších pět utkání na Flushing Meadows. Celkový poměr setů? Báječných 25-0.
Dosud nemusel podstoupit nějakou vyčerpávající řež, díky čemuž uspořil energii na závěr turnaje. On a Serena Williamsová, jež kráčí za kalendářním Grand Slamem, jsou jeho hlavními atrakcemi. Na Federera je u jeho dvorce plno i při trénincích. „Je to ikona všech ikon,“ pravila Petra Kvitová.
„Vidět Federera naživo, to je vždycky nádhera,“ řekl textař Michal Horáček, tenisový příznivec. „Paráda, to se jen tak někomu nepoštěstí,“ žasl hokejista Vojtěch Mozík při pohledu na Federerův příchod na centrkurt.
Čím to, že se božský Roger tak zdárně vzpírá běhu času? Spí devět až deset hodin denně. Poctivě cvičí, protahuje se. „Dřív jsem dvě minuty poskakoval a šel na trénink nebo na zápas.“
Když se připravuje na utkání, ocitá se v jiné sféře. Zapomíná na starosti. Soustředí se jen na své povolání. „Žiju vlastně dva životy,“ tvrdí.
Udržuje se v úžasné kondici, vyhýbá se zraněním a stále ho žene mocná motivace. Prahne po 18. grandslamovém titulu. Nejprve potřebuje zdolat krajana Wawrinku. A pak vítěze „jihoslovanské“ bitvy Djokoviče s Čiličem.
