Zahrál si čtvrtfinále na Moneta Czech Open i ve španělské Segovii a vše završil triumfem v Praze, kde nedávno získal první titul na challengeru. Rázem se dostal na 334. místo na světě, když během léta přeskočil 465 soupeřů.
„Po předchozích sezonách, kdy se příliš nedařilo, je to příjemná změna. Odměna, že jsem nepřestal věřit v lepší časy,“ těší se stále ještě osmnáctiletá naděje českého tenisu.
Na posledním turnaji se Svrčina dostal až do semifinále. Na prostějovské antuce v kategorii ITF nestačil minulý pátek na Argentince Facunda Diaze Acostu.
Za velký talent jste platil od juniorů, po přechodu mezi muže jste ale dva roky čekal na průlomový výsledek. Jak jste se srovnával s těžkým obdobím?
Přechod mezi muže je hodně těžký. Nejde o to, že soupeři mají větší razanci úderů, spíše dělají mnohem méně chyb. Získat vítězný míč je mnohem složitější a na to si musíte zvyknout. Pomáhali mi lidé z mého okolí. Povzbuzovali mě do dalšího tréninku, říkali, že musím být trpělivý. Vyplatilo se to.
Cítil jste na startu antukové sezony, že se začne dařit?
Na začátku května v Praze už jsem vnímal, že hraji dobré zápasy, povzbudil mě i výkon na dalším turnaji v Jablonci. S Jirkou Lehečkou jsem sice prohrál hned v prvním kole, ale byl to z mé strany dobrý zápas. Všechno do sebe najednou zapadalo. A další výsledky to potvrdily.
Jak mladík Svrčina ovládl pražský challenger |
A přinesly i první titul na challengeru. O čem jste přemýšlel při přebírání ceny pro vítěze?
Něco v hlavě proběhlo, měl jsem radost. O to větší, že se podařilo vyhrát před našimi fanoušky. Ale v paměti mám stejně spíše debatu s trenérem těsně po vyhraném turnaji.
O čem byla?
O rezervách v mé hře. Shodli jsme se, že jsou ve všem. V servisu, úderech, pohybu. A přesto to už teď stačilo na vítězství na challengeru. Věřím, že ke svým limitům mám ještě hodně daleko. To je povzbudivé.
Při postupu žebříčkem jste využil volné karty do hlavních soutěží od pořadatelů. Na prostějovském Moneta Czech Open z toho bylo čtvrtfinále, v Praze výhra.
Z vlastní zkušenosti vím, že je to obrovská pomoc. Na challengeru v Segovii jsem musel do kvalifikace. Ty dva zápasy navíc stojí hodně sil. Dostal jsem se do čtvrtfinále, v něm už ale velkou roli hrála únava. Byl to pátý zápas v řadě. Kdybych hrál rovnou hlavní soutěž, šlo by o třetí utkání a bylo by to všechno jiné.
Dva roky jste musel hrát především turnaje nižší kategorie Future (ITF). Jaká je úroveň zde?
Někdo má představu, že není až tak vysoká, ale to se plete. Tyto turnaje hrají tenisté, kteří se perou o každé místo na žebříčku, byť je to nejnižší úroveň profesionálního tenisu. Ale každý má svoji kvalitu. Představa, že by hráč na pomezí první a druhé světové stovky naskočil do pěti turnajů a všechny vyhrál, je mylná. Vyhrál by maximálně tři, spíš dva. Prokousat se na challengery je vážně těžké. Chce to každý, tomu odpovídá nasazení při zápasech.
Do velkého tenisového světa jste se odrazil z Prostějova, kde dlouhodobě trénujete. Je to pro vás optimální místo pro přípravu?
Jsem tady spokojený. Za ty roky všechno dokonale znám. Je nás tady víc, můžeme spolu hrát na tréninku. Navíc v klubu máme dobré vztahy, jsme kamarádi. Rádi se vracíme. Třeba na extraligu, kterou si pokaždé společně užijeme. Řeknu to takhle. Jsem z Ostravy, tam jsem se narodil. Ale zrovna nedávno jsem si zařídil byt v Prostějově. Když se vrátím z turnajů, jdu tam.
Čeští tenisté Jonáš Forejtek (vlevo) a Dalibor Svrčina s trofejí pro vítěze juniorské čtyřhry na Australian Open v Melbourne.
Za čtyři měsíce jste poskočil téměř o pět set míst. Sledujete žebříček a počítáte, kam se můžete dostat, pokud uděláte dobrý výsledek na následujícím turnaji?
Kalkulačku v těle nenosím. Spíš se od takových počtů snažím oprostit. Zbytečně by mě to svazovalo a rozptylovalo. Nechci přemýšlet o tom, kolik bodů je ve hře. Potřebuji se soustředit na jiné věci.
Váš prostějovský spoluhráč Jiří Lehečka říká, že víc než žebříček sleduje vyrovnanost svých výkonů. Jste na tom podobně?
Dá se to tak říct. Ono je to všechno propojené. Pokud budu hrát dobře, všechno ostatní přijde. Může se stát, že prohraji, pokud to ale bude po kvalitním výkonu, přijde výhra příště. A tomu pak bude odpovídat žebříček.
Dostat jste se do čtvrté světové stovky. Jaký je váš další cíl?
Konkrétní žebříčkové cíle si nedávám. Někdo to tak má, já na to nejsem. Jde mi o to, abych se herně zlepšoval. Vím, na čem potřebuji ještě zapracovat. To je v tuto chvíli pro mě nejdůležitější.
A co sen? Ten nemáte? Hodně hráčů touží po postupu do první stovky.
To je logické. Pokud jste v první stovce, máte garantovaný start v hlavní soutěži na grandslamech. A díky dotacím těchto turnajů z nich pokryjete náklady na zbytek sezony. Proto je to pro všechny meta, na kterou chtějí dosáhnout.
Platí to tedy i pro vás?
Rozhodně to není málo. Ale řeknu to tahle. Mé sny jsou ještě vyšší.
