Byl to zvláštní pár, který vždycky přitahoval pozornost. Jelena patřila k zázračným tenisovým dětem.
V 17 letech se probila do semifinále Wimbledonu, v 19 držela v žebříčku WTA čtvrté místo. Svět dojímal i její příběh o nucené emigraci z válkou zmítaného Srbska do Austrálie.
Jenže vždycky jako by stála ve stínu fanatického otce, bývalého boxera a tenisového hrubiána. Ve světě elegantního sportu si nikdy nebral servítky, jeho alkoholové výstřelky byly vždy sledovanější než Jelenina hra.
"Všichni jste fašisté," osočoval třeba organizátory turnajů.
Dokázal zbít televizní reportéry, štvavě řvát z hlediště na soupeřky své dcery, na "posvátném" Wimbledonu si dokonce v hledišti sebevědomě zapálil dýmku.
V Anglii o něm psali jako o Zvířeti, otci z pekla. Obtloustlému a zarostlému hromotlukovi na některé turnaje pro jistotu zakazovali vstup.
Dcera se ho dlouho zastávala a tvrdila: "Pár závistivců se nám snaží škodit. Nic jsme jim neudělali. Ale nemají nás rádi."
Tehdy byla ještě na vrcholu, psal se srpen roku 2002 a ona patřila ke čtyřem nejlepším tenistkám světa. Zanedlouho se rodinný vztah začal hroutit. "Generál" Dokič dceři stále nutil dril, zakazoval jí známosti s muži, ostudně se předváděl v zákulisí.
Psychicky ji týral, ničil. Spekulovalo se, že Jelenu občas rázně udeří.
V roce 2003 se s ním poprvé rozešla, jenže její hvězdná kariéra začala upadat. O rok později vypadla z první stovky, na žádném grandslamu neprošla přes úvodní kolo.
Na chvíli se k otci vrátila, trable a pád níž však nepřestaly. "Měla jsem problémy s nohou, vlastně se vším. Zdravotně jsem se sesypala."
Když si loni chtěla zahrát na turnaji WTA v Praze, musela prosit organizátory o divokou kartu. Ze 364. místa žebříčku neměla na start nárok. Dostala ji, přesto vypadla hned v 1. kole.
Ani teď na tom není tenistka, která vydělala téměř čtyři miliony dolarů, lépe. Věří však v úspěšný návrat. A když to nevyjde? "Život půjde dál. Mám svůj módní salon, je spousta věcí, co můžu dělat."
