Proč?
Zdravotně na tom pořád nejsem nejlíp.
Stále vás trápí kotník, který jste si na olympijských hrách zranila v utkání s Němkou Kerberovou?
Trápil mě dlouho, ale už je v pořádku. Kotník i edém kostní dřeně, co mi tam našli. Teď je problémem chodidlo levé nohy. Pobolívalo mě od začátku prosince, ale ještě jsem zvládla odehrát českou extraligu. Pak jsem si chtěla být jistá před odletem do Austrálie, jestli je všechno v pořádku.
A nebylo.
Ne. Bolest už byla nesnesitelná. Tupá a nepříjemná. Na kurtu jsem vlastně nevnímala pořádně nic jiného. A pak mi doktoři našli únavovou zlomeninu na chodidle. Následovaly další čtyři týdny nicnedělání.
Jak snášíte dlouhou pauzu?
Bojuju. Každý den. Už bych ráda byla v pořádku a hrála.
ZAČÁTEK TRÁPENÍ. Na olympijských hrách si Petra Cetkovská zranila kotník, teď ji trápí únavová zlomenina.
Došlo už i na slzy?
Byly tam... Jako by nestačila olympiáda. Asi jsem se potřebovala vyplakat ještě jednou.
Kdy naposled?
Minulý týden v pátek, byla to poslední kapka, kterou jsem už nezvládla. Na tréninku se snažím, co to jde, hlava by chtěla, ale tělo ne a ne. Nejde to. Kdyby to byl týden nebo dva, neřeknu. Ale osm měsíců dennodenně bojuju a nic. Je to ubíjející. Ale v jistém měřítku můžu mluvit o štěstí, protože jsou jiní lidé a sportovci, kteří mají zranění nebo nemoc závažnější.
Ale pozitivní přece je, že už můžete trénovat, ne?
Tenis hraju asi dva týdny, jenže bolest je ještě moc silná. Noha potřebuje trochu víc času, aby se vše ideálně zahojilo. Někdy to téměř nebolí, ale když to pak znenadání přijde...
Takže život s bolestí?
Od olympiády jsem bez ní byla asi tak týden. V posledním období ani den. Při vrcholovém sportu s určitou bolestí fungujete neustále, akorát každý má práh posunutý jinak. Do jisté míry to je únosné. Ale já jsem teď za neúnosnou hranicí.
Tušíte, kdy byste se mohla vrátit na kurty?
Chtěla jsem odjet do Indian Wellsu a Miami, ale návrat musím zase posunout. Dřív než na turnaji v Charlestonu asi hrát nebudu.
V žebříčku jste z 25.místa spadla do sedmé desítky.
To radši ani nesleduju.
A jste psychicky připravena na náročný návrat?
V tenise člověk s pádem v žebříčku musí počítat. Jednou jsi nahoře, jednou dole... Vím, že fyzicky i psychicky to bude hodně těžké. Ale cítím, že motivaci a chuť ještě mám. Občas si v hlavě promítám zápasy a momenty, které pro mě byly úspěšné, a říkám si, jak ráda bych ty pocity zažila znovu. Ačkoliv je to pro mě hodně těžké období, jedna z největších zkoušek profesionální kariéry, hodně mi to dalo. Spoustu trpělivosti, bojovnosti i jiných věcí, které mi chyběly. Na kurtu mě to pak určitě posílí.
Vaše trable začaly na olympijském turnaji ve Wimbledonu. Co s vámi dělá pomyšlení na návrat na zelený trávník?
Představuju si, jak si zabandážuju kotníky až po kolena... Ale obavy nemám. Tráva bude určitě v lepším stavu než na olympijském turnaji, kde se jim krátce po Wimbledonu nepovedlo ideálně připravit kurty.
