Takřka po celý zápas budil Vacek dojem, že kontroluje hru. Zdánlivě nedošlo ani na žádnou větší krizi. Sám hráč ale přece jenom slabší momenty našel. "Vypadalo to lehce, ale pár nepříjemných momentů v tom zápase bylo. Hlavně ve třetím setu, když jsem ho brejknul a on mi to pak vrátil. To jsem začal být hodně nervózní, aby se to povedlo dotáhnout do konce," vracel se ke koncovce, kterou ale zvládl brilantně.
Letos se Vackovi nevedlo, až právě Wimbledon jej výsledkově probudil. Přesto nevidí svou budoucnost ve specializaci na tento mnohými tenisty nenáviděný povrch. "Tak to asi ne. Spoléhat se na to, že budu dobrý na trávě asi nejde, ta sezona je hrozně krátká. Člověk k tomu potřebuje i bojovnost, někdy ty míče odskakují všelijak a to dokáže člověka znechutit. Hlavně to nesmíte to vzdát," líčí svoje zkušenosti s wimbledonským pažitem. V utkání většinou hrál od základní čáry, ale nebál se vydat ve vhodnou chvíli na síť. "Podával jsme možná líp v minulém zápase s Golmardem. Ančičovi se hrozně špatně dávají esa, má totiž dlouhé ruce."
Jméno protihráče přineslo velké překvapení, asi málokdo čekal, že Mario Ančič pošle ze hry sedmého nasazeného Federera. Jan Vacek však v relatovní schůdnosti soupeře výhodu neviděl. "Úleva to právě vůbec nebyla. Dostat Federera, neměl bych co ztratit, mohl bych do toho jít v klidu. Takhle jsem měl mnohem větší zodpovědnost a z toho také plynula nervozita před zápasem i po něm." Úplně bez nervů by ale šestadvacetiletý hráč také nechtěl být. "Bez nervozity to přeci nejde. Možná mě to právě motivuje, když jí cítím. Každopádně na Wimbledonu nejsem nikterak extrémně nervźní."
"Zrovna se dívám na ten zápas," hlásil Vacek z tribuny na dvorci, kde se rozhodovalo o jeho dalším soupeři. "Radši bych asi Voineu. Ne že by snad byl slabší, ale ten Santoro umí svojí hrou pořádně otrávit." Přání se vyplnilo a v sobotu vyzve opravdu rumunského hráče. Ani tuto zastávku však nevidí jako konečnou. "Já doufám, že se může ještě něco povést." Vacek se rozhodně nebrání tomu zahrát si na slavném wimbledonském centrkurtu. "Centrkurt by byl neuvěřitelný, ale ono je to dvojsečné. Dvojnásobně tam prožíváte radost, ale když to nejde, je to zase o hodně horší."
Jestli si večer zajde na pivo, to úspěšný hráč prozradit nechtěl, ale chuť by jistě po zaslouženém postupu byla. "Když jsem unavený, vždycky mě to příjemně umrtví." Mohl by si vyjít s podobně úspěšným Radkem Štěpánkem, který ve stejnou dobu vyřadil Nizozemce Sluitera. Oba spolu komunikují, povzbuzují se. "S Radkem se samozřejmě potkáme, to přeci musí být. Dva hráči ve 3. kole, to už je dobré, ne?"
