Do závodů se nezapojil. Ačkoli je dostihovým světoběžníkem, v Chuchli nikdy nestartoval.
"Žiju teď v Maďarsku a Česká republika je dost daleko. Ani bych tady nemohl jezdit, neměl bych na čem. Vlastníci koní zde mají své žokeje," vysvětluje Kállai.
Svou závodní kariéru odstartovala v roce 1950. Jeho láska k jezdeckému sportu se však projevovala už mnohem dříve. "Začal jsem v šesti letech, ale ne na koni. Jezdil jsem na všem, co se pohybovalo: na psech, oslech, krávách. Na koně jsem sedl až v patnácti," vzpomíná malý, ale svalnatý a vitální žokej.
Za svou dlouhou kariéru vyhrál přes tisíc závodů nejen v rodné zemi. Kvůli politickým poměrům odešel z Maďarska a žil v Rakousku, Německu i v USA. Tam se vedle dostihů živil i jako boxer muší váhy. "Bavilo mě to, hodně kluků jsem porážel. Soupeři se mě už potom báli," pochlubí se Kállai.
I dnes je ve výborné kondici. Důkazem toho jsou mladé dívky, se kterými se rád ukazuje. "Měl jsem vždycky mladé a krásné přítelkyně, kvůli kterým jsem musel být fit," usmívá se jezdec. "I díky nim jsem stále v dobré kondici – a udržuju se v ní," mrkne šibalsky.
A jaký je Kállaiův další recept na dlouhý život? Hodně sportovat, chodit do přírody a žít zdravě. "Před mnoha lety jsem boxoval, hrával jsem tenis a plaval. Ale hlavně jsem nikdy nekouřil a držel se stranou od nočního života," říká.
Nejdůležitější podle něj je, aby se člověk nikdy nebál a nenechal se ničím zastrašit. " Za dobu, co jezdím, jsem měl okolo dvaceti zlomenin. A vidíte – pořád jsem tady."
