To potvrzuje primář Kliniky rehabilitačního a tělovýchovného lékařství v Olomouci Dalibor Pastucha. "A dalším z důvodů je i to, že diagnostika chorob a jejich léčba je na vyšší úrovni než v minulosti."
V kolektivních sportech mají na té nejvyšší úrovni přes 40 let například volejbalisté Petr Štika z Benátek nad Jizerou a Stanislav Pochop z Českých Budějovic, basketbalista Václav Hrubý z USK Praha, hokejista Josef Řezníček z Plzně či házenkář Pavel Raška z Kopřivnice.
A kde najdete čtyřicátníků nejvíce? Patrně mezi extraligovými ragbisty. Jen v Havířově jsou čtyři - Roman Čmiel, Jiří Hanák, Radek Porubčan a Pavel Střaslička.
"Měli štěstí, že neměli žádné velké zranění," upozornil havířovský trenér Radomír Kloda. "A pak, všichni měli i nějakou pauzu, takže nehrají nepřetržitě."
Primář Dalibor Pastucha je přesvědčený, že pokud sportovci podstupují kvalitní lékařské vyšetření, není pro ně ani ragby problémem. "Ragbisté jsou ale urostlí chlapi, takže by měli dbát i na vhodné doplňky stravy, které by mírnily namáhání jejich kloubů."
Ve sportu jsou i případy, kdy je hráč starší než trenér.
To bylo v této sezoně u volejbalistů Opavy. Trenér Martin Demar je o sedm let mladší než nahrávač Petr Štika, který v průběhu sezony odešel pomoci Benátkám nad Jizerou v boji o udržení v extralize.
"Vycházeli jsme spolu úplně v pohodě, Petr je stará škola, pomáhal mi i hráčům," řekl Demar.
Ani Štika z toho nedělal problém. "Martin je trenér a tím to hasne," prohlásil Petr Štika. "Tykáme si, ale co řekl, to platilo, nazdar. Je za tým zodpovědný."
Štika je podle primáře Pastuchy raritou. "Není to běžná záležitost, ale věk není důležitý," upozornil Dalibor Pastucha. "Pokud jsou spoluhráči spokojeni s tím, jak jim nahrává, a on se cítí dobře, tak proč by měl končit?"
Martin Demar sám hrál ještě v minulé sezoně, ve svých sedmatřiceti letech. Co si myslí o dlouhověkosti sportovců?
"Musíte pořád trénovat. Nesmíte se zastavit. Jak jednou přestanete, tak se už nerozjedete," tvrdí. "Po sezoně si můžete dát nejvýše dva tři týdny volna, ale pak už zase musíte chodit posilovat, jezdit na kole, běhat."
Dát si pauzu dva měsíce, to by byl podle Demara pro staršího sportovce konec. A životospráva? "Každý z nás si dá pivo i knedlo vepřo zelo. Jenže nesmíte přibrat. Pak by trpěly klouby."
Starší sportovci ve výborné kondici nejsou podle primáře Dalibora Pastuchy výjimkou. "Na naši kliniku chodí i sportovci z druhých a třetích lig, z vesnic. A ti na tom bývají fyzicky lépe, než někteří mladí prvoligoví hráči. Zřejmě je to dáno zkušenostmi."
Daliboru Pastuchovi ale chybí více tělovýchovných lékařů.
"A legislativa ani neukládá, jaké vyšetření je nutné k vrcholovému sportu," upozornil. "Některé oddíly tak mají potvrzení od obvodního lékaře, jenže ten nemůže sportovce vyšetřit třeba v plné zátěži na EKG. Hůře se tak například odhalují skryté srdeční vady."
|
Vypadá to na poslední sezonu, připouští Raška "Jedničkou v brance je sice Láníček, ale Pavel Raška má stále vynikající poziční hru a spoustu zkušeností," říká kouč Kopřivnice Miroslav Bartoň. "Využívám ho hlavně proti soupeřům, kteří nemají ve svém středu vyložené šutéry." To, že se nedostane do hry tolik jako dříve, Pavla Rašku netíží. "Mladá krev musí přijít. Všichni moji vrstevníci už skončili," uvědomuje si gólman, který s vrcholovou házenou začínal v Kopřivnici v roce 1984 a v letech 1990 až 1995 chytal v reprezentaci, s níž skončil na mistrovství světa na sedmém a osmém místě. Pavla Rašku drží v brance láska k házené. "Je to pěkný dynamický sport," podotýká zkušený brankář. "Ale ozývají se staré kosti. Vypadá to na poslední sezonu." Raška se tak bude moci konečně soustředit výhradně na práci ve stavební firmě a na rodinu. "Ve firmě nás moc není," říká gólman, kterého už teď trenér přes týden uvolňuje z tréninků kvůli zaměstnání. "A rodina? Dceru mám už velkou. Studuje na vysoké škole v Olomouci," říká Pavel Raška. |
Asi jsem dítě štěstěny, říká volejbalista Pochop 
Č e s k é B u d ě j o v i c e (jsl) - Má 40 let, ale pořád ho baví skákat na síti. Blokař volejbalistů Českých Budějovic Stanislav Pochop je příkladem dlouhověkosti sportovců.
Je těžké udržet se v kondici?
Ne. Pokud mohu hrát, baví mě to a ještě mě někdo v mém věku chce, tak hraju. Nemám žádné zdravotní omezení, nikdy jsem neměl žádný vážnější úraz. Asi jsem dítě štěstěny.
Post blokaře je na fyzickou kondici ale hodně náročný.
To ano, ale mi k dlouhověkosti pomohlo i pravidlo s liberem. Při postavení vzadu si mohu jít odpočinout. Zpočátku jsem se s tím sice hůř srovnával, ale zvykl jsem si.
Rychlost vám nechybí?
Když se cítím ve formě, tak si připadám, že jsem rychlý, že stíhám všechno. Věřím, že když budu na sobě pořád pracovat, tak si potřebnou rychlost udržím i ve svém věku.
Tušíte, kdy s aktivním vrcholovým volejbalem skončíte?
Končím už asi osm let. Už několikrát jsem si říkal, že podepisuji poslední smlouvu. Pořád ale cítím, že na nejvyšší úroveň mám. A zřejmě si to myslí i lidé, kteří mi novou smlouvu nabízejí.
Máte na tréninku úlevy?
Trenér Petr Brom pozná, že jsem už unavený. Někdy mi řekne, že mi trénink končí dřív než ostatním.
|
Nahrávač Štika se drží na vrcholu, byť má 45 let Všechno však bylo úplně jinak. Volejbalový nahrávač Petr Štika bojoval s Benátkami nad Jizerou o udržení v extralize. A to je mu 45 let. Sezonu zahájil v Opavě, jenže zájem o něj projevily Benátky, jimž už loni pomohl se záchranou. A znovu pravidelně hrál, byť tentokrát tým nespasil. Tělo ho za ty roky nebolí? "Ne, ale už jsou tady mladší," řekl Štika. Připustil, že už pomalu myslí na volejbalový důchod. Hned však dodal: "Chci ještě hrát, co to půjde. Pořád normálně trénuju, chodím do posilovny. Ale také hodně regeneruju." Ale třeba masáže mu nevyhovují. "Po nich jsem se druhý den cítil úplně rozmlácený," postěžoval si. "Nesedělo mi to, takže maximálně si dám jen rychlou masáž. Spíš jdu do sauny. Ta mi dává hodně. Vyhřát si tělo, kostičky, to je pohoda." A co životospráva? "Pořád hulím jako fabrika," přiznal. "Ale je fakt, že na pivko už nechodím tolik jako dříve. Ale to bylo i proto, že když jsem byl v Opavě, tak jsem z Ostravy, kde bydlím, dojížděl. Tak jsem si dal nejvýše lahváče doma u televize." Ani různé večírky nevyhledává. "Přece jen jsem už starší, hůře je snáším," usmál se. V přípravě neměl žádné úlevy. "Mít je by nebyl žádný problém, ale připadalo by mi divné, když by všichni makali a já se na ně jen díval." Připouští, že na trénincích už nestíhá rychlostně to, co ostatní. "Ale snažím se. Bylo by blbé, kdybych na tréninky nechodil a nebyl s klukama. Ostatně s těmi musí být nahrávač pořád." Nejstarším hráčem české extraligy byl blokař Přemysl Bláha. Naskočil do ní ještě ve 47 letech. Štikovi je o dva roky méně. "O žádný rekord mi ale nejde. Za tím se honit nebudu," namítl Petr Štika. U volejbalu by rád zůstal i po skončení kariéry. Trénovat už zkusil s mládeží v Ostravě i Opavě. Tuší, že ke své původní profesi obráběče kovů se už těžko vrátí. "Tu práci jsem nezapomněl. Zase bych se do toho dostal, i když by to vzhledem k modernějším, numericky řízený strojům bylo náročnější, jenže mě baví volejbal." |
O s t r a v a - Už byl téměř smířený s tím, že bude v této sezoně jen v roli druhého nahrávače, tréninkovým sparingpartnerem. Že bude připravený naskočit do hry jen v případě nejnutnější potřeby.
