"Pořád mám super pocit, ale už jsem to snad stačila vstřebat. A zjišťuji, že jsem pořád stejná!" culila se 19letá dvojnásobná juniorská mistryně světa Samková v Praze na letišti.
V Blue Mountain vyhrála i kvalifikaci – to je skvělý počin na sportovkyni, jež musela vynechat celou loňskou sezonu kvůli přetrženému zkříženému vazu v koleni.
"Čekání bylo hrozné. Hlavně první měsíc, kdy jsem ležela doma, jsem byla hodně špatná. Ale teď už je koleno v pořádku a následky necítím. To díky lékařům – panu doktorovi Vítu Dvořákovi, který mě operoval v Berouně, a fyzioterapeutu Pavlu Kolářovi, k němuž jsem v Praze chodila na rehabilitaci," nezapomíná Samková na vděčnost.
Jak se na její vítězství a návrat do světové špičky tvářily soupeřky? "Byly prima, přejeme si navzájem. V cíli třetí Nelly Moenneová z Francie mi říkala, že je ráda, že jsem vyhrála. Ví, co mám za sebou, i když poranění kolena u nás nic mimořádného není."
Spolu s uzdravením se Samkové lepší i technika: "Už jsme skoro v polovině sezony a mně jdou líp a líp klopené zatáčky – teď jsem je zvládala úplně nejlíp, takhle dobře mi nikdy předtím nešly. Konečně jsem se rozjezdila," pokývala hlavou.
Oslava sobotního vítězství prý byla spíše krátká. "Chvíli jsme poseděli na afterparty, ale opravdu jen chvíli, v pět ráno jsme vyráželi auty do Montrealu na letadlo. Jenže jsme tam byli zbytečně o tři hodiny dřív, nějak jsme popletli čas odletu. Mohli jsme oslavovat víc," naoko se zlobila závodnice, která je známá jako dobrá saxofonistka.
"Jenže saxofon je doma ve Vrchlabí, na cestování po světě je moc velký," řekla Samková, pro níž je letos největším cílem kvalifikace na olympiádu v Soči. "Kritérií je víc, ale nejdůležitější je skončit ve Světovém poháru celkově do třicítky. To bych mohla zvládnout," usmála se snowboarkrosařka, které po třech závodech patří druhá příčka v její disciplíně.
