Šance uprchlíků je malá, říká Svorada

  • 4
Praha - Uprchlík či skupina ujetých jezdců, hrdinové dlouhého úniku, se blíží do cílového města, míjí cedule odpočítávající poslední kilometry nebo jen stovky metrů. Ale vy tak nějak tušíte, že nikdo z nich nebude radostí zvedat ruce nad hlavu. Spíš zklamáním praští do řídítek. Taková je profesionální cyklistika.

Hlavní balík, který většinu etapy v klidu nabíral manko a nechal uprchlíky snít o triumfu, najednou ukrajuje z náskoku ohromným tempem.

"Rozhodně to není náhoda, že úniky většinou nevydrží do cíle," říká Ján Svorada, ve světovém pelotonu donedávna excelentní spurter a na Tour de France 2001 vítěz poslední etapy na Champs-Elysées v Paříži.

"Týmů, které v sestavě mají spurtery schopné vyhrát, je na Tour docela dost, takže rozhodně nikomu nic nedarují. Když je ujetá malá skupina a má v nohách třeba těch dvě stě kilometrů, jako se to často stává, balík to kontroluje poměrně jednoduše. Ví se, je to vyzkoušené, že sjede i dvě minuty na deseti kilometrech. Síla pelotonu proti uprchlíkům je obrovská," vysvětluje Svorada.

Cyklisté navíc mají nejaktuálnější přehled o vývoji situace. Náskok odjeté skupiny nepřetržitě svítí na televizní obrazovce, ty zase v doprovodných vozech jednotlivých týmů. A sportovní ředitelé v nich jsou zase se svými jezdci v kontaktu vysílačkou.

Výrazně jiné to nebylo ani v době, kdy technika tak rozvinutá nebyla, to na začátku kariéry zažil i Svorada.

"Stejně jako dnes měřili odstupy rozhodčí a od nich šla informace ke sportovním ředitelům. Aby se to od nich dozvěděl závodník, musel se dostat ke svému doprovodnému vozu, ale to byl jen malý detail, kterým se to tehdy lišilo. V principu je to pořád stejné," mluví Svorada o nepřetržitém informačním toku během závodů.

Dosud se na letošní Tour vydařil jediný únik. Ve třetí etapě z lucemburského Esch-sur-Alzette do nizozemského Valkenburgu uspěl Matthias Kessler z T-Mobile týmu. Německý cyklista odjel pelotonu ve zvlněném závěru, to je podle Svorady šance pro jezdce, kteří nejsou výhradně spurtery.

Svorada vysvětluje, proč dlouhé úniky často končí až v posledních kilometrech, nezřídka stovkách metrů před cílem. Kdepak náhoda, v profesionální cyklistice má všechno své zákonitosti.

"Balík dojede uprchlíky až ve finále etapy, protože kdyby se to stalo dřív, hned by se někdo mohl pokusit o další únik. Proto je to načasováno na závěr, kdy už tempo pelotonu naroste natolik, že je velmi obtížné z balíku odjet. Výjimkou to může být právě v tom případě, kdy je před cílem nějaký kopec."

A frustrace cyklistů dojetých těsně před cílem? Možná ne taková, jak by se mohlo zdát od televizní obrazovky.

"Kdokoliv se během závodu rozhodne pro únik, tuší, že má malou šanci. Ale ví, že bude se sponzorskými logy na dresu dlouho v televizním záběru a že s ním tedy budou spokojeni šéfové týmu. A další věcí jsou body a peníze získané na rychlostních a vrchařských prémiích a prémie, kterými organizátoři hodnotí aktivitu jezdců. Ti uprchlíci to určitě nedělají zadarmo," ujišťuje Ján Svorada.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž