"Je to můj největší kolečkový úspěch," usmívala se Novotná, když chvíli po zdolání třiatřicetikilometrové trasy oddychovala v trávě pár desítek metrů za cílem.
Jak se ten úspěch zrodil?
Na špici nás bylo jen šest a já jsem nechtěla jet pomalu, chtěla jsem si zatrénovat. Ostatní to sice občas škubaly, ale jinak se jelo relativně pomalu. Tak jsem to jednou zkusila a ony mě nechaly. Už jsem to nechtěla pustit. Podcenily mě a to byla moje výhoda.
Na trati jste kroužila sama. Jaké to bylo?
Když jsem projížděla kolem hlasatelského stanoviště, tak jsem se snažila poslouchat. Věděla jsem, jakou mám ztrátu, ale jaký mám náskok, to jsem netušila. Člověk se musí soustředit na jízdu, na krok, jet a nepustit to. A to se mi podařilo, takže super.
Nepřekvapilo vás, že se vás nesnažily dojet favorizované Kolumbijky, které byly ve skupině za vámi?
V té skupině byly z jednoho týmu tři a jela s nimi sama Cecilia Baena. Soustředily se na ni, na mě ne. Využila jsem toho.
Jak se vám líbila trať?
Je to náročná trať. Z kopce se jede sice dobře, ale o to víc je to do kopce náročné. Do kopce se dá udělat nástup a trochu to utrhnout. Je to ale náročné, mnohem náročnější než na rovině.
Nevystrašila vás mírná dešťová přeháňka těsně před startem?
Trochu obavy byly. Ale když jsme se podívali na nebe, řekli jsme si, že to bude jen taková přeháňka. Dala jsem na radu trenéra a nechala jsem si tam kolečka na sucho. A udělala jsem dobře.
