Vítězná radost dorazila se zpožděním a měla zvláštní příchuť. Když totiž Jiří Prskavec vylezl po závodě z vody trojského kanálu, byl přesvědčený, že skončil druhý za Britem Clarkem. Takové pořadí svítilo i na světelné tabuli. Jenže potom rozhodčí převážili Clarkovu loď, a ta měla jen 7,9 kilogramu. Tedy o 0,1 kilogramu lehčí, než je pravidly povolené minimum.
Následkem byla Britova diskvalifikace.
A Prskavcovo vítězství.
Jak chutná takový triumf?
Nevím, co na to mám říct. Jsem rád, že se přetnula ta má pražská stříbrná linii (druhý tu byl už na MS 2013 a při loňském SP). Ale na druhou stranu se přetnula trochu nepřímeným stylem. Joe je můj kamarád a myslím si, že jestli má v lodi o deset deka míň nebo víc, se na té vodě prakticky neprojeví. Je to „vocas“, že si to před závodem neprověřil. Prostě je to škoda. Samozřejmě, že mě vítězství těší. Ale na druhou stranu to zase nebyl úplně fér boj.
Sledoval jste, jak mu rozhodčí váží loď?
Vůbec, do toho se nepletu. Moji loď nesli na váhu třikrát zpátky. Přitom ji mám dokonce o kilo těžší, než je povolené minimum, skoro devítikilovou. Tak nevím, co na ní rozhodčí hledali.
A vaše první reakce, když jste se dozvěděl o diskvalifikaci soupeře?
Jak říkám, nebyl to boj na vodě, ale boj po závodě. Nemůžu to brát jako vyhraný boj. Je škoda, že Joe udělal takovou chybu, která by zkušeného závodníka neměla potkat. Já si taky šel před závodem zkontrolovat vestu, jestli odpovídá pravidlům. (Brit oponoval, že loď mu vážili ráno a byla v pořádku.)
Zvláštní závod to byl dnes i proto, že se hodně se šťouchalo. I proto, že všichni už jezdí na úplné riziko?
Nevím. Věřil jsem, že když pojedu čistě, mohla by mi stačit i relativně pohodová jízda jako třeba v semifinále. Ale bohužel velmi brzy přišel můj šťouch a já si řekl: Druhé nebo třetí místo nechci, pojedu na vítězství. A jel jsem tak. Jsem spokojený s tím, že jsem i po šťouchu dokázal jet na hraně.
Na mistrovství Evropy v Markleebergu vám jízda s jedním šťouchem nestačila ani na medaili, zato tady berete první místo.
V Německu ta trať nebyla zdaleka tolik pro mě. Byla hodně zamotaná a míň technická. Kdežto tady byly tři přejezdy válcem, a to je přesně to, v čem dovedu být rychlý. Od prvního pohledu, co jsem se na tu trať kouknul, se mi líbila. Věděl jsem: Jo, když ji pojedu správně, tak mě dole ani tolik nebudou bolet ruce.
Ale bolely, že?
Trošku jo. Ale já jsem to nevnímal, když jsem slyšel ten řev diváků.
Navíc váš tréninkový sparingpartner Ondřej Tunka skončil třetí. Je to obrovský úspěch celé tréninkové skupiny, kterou vede váš otec.
Já doufám, že táta bude spokojenej. Standa Ježek a Kača Hošková vyhráli Jirkovi Rohanovi (trenérovi) dva závody a táta chtěl taky medaile. Tak jsme mu přivezli dvě z jedné kategorie. A zítra to tam Káča Kudějová taky určitě bouchne.
Tři vítězství pro české vodní slalomáře, navrch jedno třetí místo, to je až neskutečná bilance ze tří individuálních sobotních závodů, ne?
My vyhráváme i pro ty lidi, kteří sem chodí., V posledních závodech se nám až tolik nedařilo, tak jsme museli dokázat, že se nám zase začne dařit. Zatím to vychází krásně. Diváci nás hnali dopředu, a to je motivace k nezaplacení.
Po náročném soustředění v Londýně jste si tentokrát před Světovým pohárem v Praze naordinoval dlouhý odpočinek. Že by to byl i návod do budoucna?
No, dva dny před závodem jsem jenom natáčel video pro GoPro a den před závodem jsem měl úplné volno. A vyšlo to dobře. Nevím, jestli to teď takhle začnu dělat. Ale určitě to takhle ještě někde vyzkouším. I když tátovi se do přípravy nemůžu moc plést.
