Který triumf jste prožíval nejvíc?
Železník - to už je dávno. Napětí stoupalo s každým jeho dalším vítězstvím.
Vzpomínáte, jak upadl na Poplerově skoku, a přesto vyhrál?
Pouštěl jsem si ten finiš nedávno na videu. A ještě teď se mi zastavoval dech. Železník přiváděl do varu lidi i mě.
S Registanou jste byl klidnější?
Nebyl! Zvlášť po tom, co předvedly sázkové kanceláře a noviny. Všude jsem před závodem četl: Registana je ve Velké neporazitelná. To byl šílený tlak.
Nakonec neporazitelná opravdu byla.
Ale stát se mohlo cokoliv. Třeba na oranici. Jen si vemte, jak tam koně popadali v Ceně Labe. Nebo před cílem. Tam musela odrážet dva útoky: nejdřív Decent Fellowa, pak Maskula. Spadl mi kámen ze srdce.
Může se jednou vyrovnat Železníkovi? Vyhrát čtyřikrát?
Napřed musí zvítězit podruhé, pak se můžeme bavit dál. Zajímá se o ni také celá Itálie. Chtějí, aby za rok startovala v meranské Grand Premio, to je ještě těžší dostih. Jenže to by nemohla jet Velkou.
K čemu se přikloníte?
Nevím. Asi by měla v Pardubicích obhajovat, co?
Poběží jednou i Velkou národní v Liverpoolu?
Myslím, že ne. Anglie je někde jinde než my. Je to jiný svět.
Čím?
Na jejich úrovni by nestačila.
Ani v budoucnu? Je stále mladá, sedmiletá.
Ona už v sedmi letech dosáhla svých skokanských možností. Svoji genetickou třídu dalším tréninkem nezmění.
Je pro nejlepší české koně Velká národní nedostižná?
Čekám na koně, se kterým bych tam jednou mohl vyrazit. Do svého zranění byl takový Magnus. Celkově však platí: když děti chodí do špatné školy, dělají hůř přijímačky na vysokou.
Tím míníte: česká škola je špatná?
Mluvím o celém dostihovém prostředí u nás. Spousta koní ani nevystrčí hlavu ven. Nevědí, oč tam kráčí. My se aspoň snažíme postupně pronikat na kontinent. Do Itálie, do Německa.
 Sedmiletá klisna Registana, vítězka Velké pardubické 2003 a 2004. |
