Na odpočinek ale ani tak mnoho času není, zdokonalování v angličtině si žádá svoji daň. Na zdi v kuchyni jsou přilepeny papírky s nejrůznějšími anglickými frázemi. Ve skříni odpočívá sportovní nádobíčko.
Denní program začíná pro Málka ranní kávou, případně douškem slivovice. Po příjezdu na přibližně čtyřicet kilometrů vzdálenou olympijskou střelnici v Nikosii následuje druhá káva v kanceláři, kterou sdílí společně s prezidentem kyperské federace. Po samotném tréninku přichází administrativa a další povinnosti spojené s funkcí reprezentačního trenéra. Domů se vrací až ve večerních hodinách.
Protože má některé z jedenácti svěřenců (juniory připravované na další roky nepočítaje) také v dalších částech ostrova, cestuje prakticky po celém Kypru, který je rozlohou mnohem menší než kupříkladu jižní Morava. „Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl pro nabídku zdejší federace, byla skutečnost, že kyperští střelci jsou velmi dobří. Umístili se na loňském světovém šampionátu stejným nástřelem hned za námi. Konkrétní cíle jsem nedostal, je těžké nějaké stanovit. Samozřejmě půjde o co nejlepší výsledky a z tlaku, který cítím, bude důležité získat letos aspoň jedno olympijské místo,“ říká Málek.
Základní rozdíl mezi českými a kyperskými střelci je v profesionalitě. Většina z nich má svoje zaměstnání a trénuje až po práci. Proto je vše časově náročnější s individuálním přístupem. „Výjimkou jsou pouze vojáci na šestadvacetiměsíční základní povinné službě, kteří mohou na střelnici prakticky kdykoliv. Přístup všech je ale stoprocentní, nesetkal jsem se s nějakými problémy,“ vypráví Málek.
Před ním působil na Kypru ruský trenér. „Ten zde vládl velmi tvrdou rukou, praktikoval systém, který fungoval snad před třiceti lety v Sovětském svazu. Začal měnit samotnou techniku, a kdo se nehodlal přizpůsobit, měl smůlu. Tím se stalo, že nakonec pracoval s pouze třemi svěřenci. Ti objížděli všechny závody, ostatní neměli žádnou šanci. Mým prvním krokem bylo, že jsem všem dal stejné podmínky a upozornil na to, že bude záležet jen na každém z nich, jak se dokáže prosadit,“ popisuje začátek Málek. Na vlastní trénink Málkovi příliš času nezbývá. Zastřílel si pouze s osmnáctiletým synem Petrem, který po závodech strávil na Kypru pár dní navíc a i on se chce na skeetu prosadit.
Asfaltoví holubi létají směrem k fotbalovému stadionu Omonie Nikosia. Na ten vybíhá další Čech působící na ostrově Josef Obajdin, který na Kypr přicestoval jen o pár dní později než Málek . Střelnice je od stadionu vzdálena přibližně čtyři vzdušné kilometry. Sparťanský hráč, který je zde na půlročním hostování, si také občas zajede vyzkoušet, jaké to je se sluchátky na uších a s flintou v ruce. Učitele má z nejpovolanějších.
„Obajdin mačká spoušť namísto ukazováčkem překvapivě prostředníčkem. To jsem ještě neviděl,“ podivuje se Málek. Na oplátku nechybí Málek v hledišti stadionu, ať už jde o ligové či pohárové utkání fotbalistů Omonie. „Fotbal je tady hodně tvrdý a rychlý. Diváci jsou úplní fanatici. Nedohraná utkání jsou zcela běžná. Pokud se fanouškům něco nelíbí, dají to pořádně najevo a často se i pobijí mezi sebou. Na hřiště potom létá vše, co je po ruce, třeba i uražené sedačky. Své si zkusí i rozhodčí. Mnohokrát to pořádně fyzicky odnesou. I hráči si k nim mnohem více dovolí. Je vidět, že jsou ostrované hodně vznětliví,“ popisuje Málek.
Jinak ale nedá na Kypřany dopustit. Prý jsou dobrosrdeční, člověku vyjdou maximálně vstříc, pokud je ovšem nezklame. Občas mu někdo daruje mořské ryby, pomeranče nebo citrony. Rodiny jsou zde i jedenáctičlenné a hodně rozvětvené. Stačí se třeba jen o něčem zmínit na jednom konci ostrova a můžete si být jisti, že za půl hodiny to budou vědět všichni i na tom zcela opačném.
Mnoho volna brněnskému střelci nezbývá. „Když jsem byl na Kypru sám, tak jsem po večerech jen studoval angličtinu. Nyní zde mám ženu Jitku a čtyřletou dceru Vendulku. Pokud to jde, chodíme společně na pláž, cestujeme po ostrově. Na Kypru jsem byl už mnohokrát, ale znal jsem pouze letiště, dálnici a střelnici. Poznávám tak nyní ostrov i z jiné stránky,“ líčí Málek.
Na Kypru by rád zůstal ještě dva roky. Kdyby to nevyšlo, pokusil by se možná znovu probojovat na olympiádu a třeba i v Řecku obhájit stříbro ze Sydney.
