Letošní Vánoce pro něj jsou novinkou. „Poprvé nebudeme na Štědrý den a vánoční svátky doma,“ vysvětlil.
Stanislav Salajka měl během své masérské dráhy v péči třeba Lukáše Bauera a další lyžařské reprezentanty, zlaté medailistky z mistrovství světa v basketbale žen z USA a nejdéle prvoligové basketbalistky BA Karlovy Vary.
První pozvánku do vrcholového sportu dostal začátkem roku 2005. „Bylo to MS juniorů ve Finsku. Hned na podzim jsem byl osloven i seniorskou reprezentací v běžeckém lyžování. Tedy Bauer, Koukal, Magál, Nývltová, Janečková, Neumannová,“ vzpomíná Salajka.
Na jaře roku 2010 musel skončit, staral se o hodně nemocné rodiče. Ovšem v tom roce se v Karlových Varech konalo MS v basketbale žen. „Byl jsem osloven organizačním výborem MS, že shánějí maséra pro americké basketbalistky. S touto nabídkou jsem samozřejmě souhlasil. Jsem tedy „mistr světa v basketbalu žen,“ přidává Salajka. No a měsíc po skončení MS byl osloven extraligovým basketbalovým klubem žen Karlových Varů, kde mimo svoji ordinaci funguje dosud.
Při cestování po velkých sportovních akcích se poznal s mnoha českými, ale i zahraničními sportovci. „Ze zahraničních sportovců rád vzpomínám na lyžařku Marit Bjoergenovou a z našich na biatlonistku Gabrielu Soukalovou-Koukalovou, lyžařku, nyní běžkyni, Evu Nývltovou-Vrabcovou, hokejistu Vojtu Poláka nebo na judistu Lukáše Krpálka.
Stanislav Salajka mezi Lukášem Bauerem (vlevo) a Milanem Šperlem, úspěšnými českými reprezentanty a odchovanci karlovarského lyžování.
„V současné době se starám hlavně o extraligové karlovarské basketbalistky, částečně o volejbalové kadetky a juniorky v Chodově. No a od jara o basketbalovou reprezentaci chlapců U16,“ vypočítává masér.
Opravdu pestrá společnost. „Se sportem jsem projel sedmadvacet zemí, moc jsem toho ale neviděl. Znáte hotel a halu, nebo jiná sportoviště. Ve volném dni maximálně procházky, ale právě v těchto volných dnech jsem míval nejvíc práce,“ upozorňuje Stanislav Salajka.
Jeho bývalá žena Jitka Salajková, někdejší reprezentantka v běhu na lyžích trénovala mládež, tak hodně času trávili na horách. Na těchto soustředěních Stanislav Salajka také všem vařil. Co si děti přály, to navařil. A jednou si zavařil.
„Děti a obzvlášť hoši okolo třinácti let toho sní opravdu hodně. Jednou si na mě vymysleli palačinky. Na čtyřplotýnkovém vařiči a dvou pánvičkách ohromný zážitek. Těsto v míse kynulo a neubývalo. Když bylo palačinek 500 a pořád fronta na přídavek, tak jsem mísu i s těstem vyhodil oknem ven. Nebralo to konec,“ vzpomíná Stanislav Salajka.
Tak to bylo rok co rok, přelom roků mimo domov se sportovci. „Vánoce se mi podařilo vždy trávit doma. Většinou se vše plánovalo od 25. prosince.“
V dětství býval celé svátky doma. „Vánoce se u nás vždy sešly v obrovské pohodě. Jsem jedináček a do šesti let jsem trávil dětství u babičky na Šumavě. Ve Varech jsem byl pořád nemocný na průdušky. Ale na Vánoce jsme byli vždycky doma s rodiči. Vánoce a první i druhý svátek jsem vždy trávil v rodinném kruhu,“ dodává Stanislav Salajka.
