Přitom v polovině mistrovství v medaili nevěřila.
Nemyslela si, že by ještě nejprve na 1500 metrech a poté na své oblíbené pětce mohla náskok svých soupeřek smazat.
Ale stalo se.
„Nejvíc rozhodující byla patnáctistovka, která byla klíčem k pětce. Na ní se rozhodlo, jestli budu schopná bojovat o medaili, nebo ne. Niki (Zdráhalová) ji zajela dobře a když to jde jí, většinou to pak jde i mně. Patnáctistovka byla psychický zlom, kdy jsem si řekla, že by to ještě mohlo být dobrý. A jsem hrozně ráda, že bylo,“ vzkázala přes svou agenturu vesele česká šampionka
O čem ještě v rozhovoru mluvila?
O rozhodující pětce:
„Startovat v rozjížďce s někým, kdo drží světový rekord (Ruska Voroninová), je pro mě hrozná výzva. Na start jsem šla hodně nervózní, protože jsem věděla, že kdybych s ní prohrála, musela bych být k ní časem hodně blízko, aby mě nepřeskočila celkově. Závod se podle toho vyvíjel, kdo šel zrovna do malé zatáčky, měl rychlejší kolo, což nám oběma pomohlo. Naštěstí jsem měla trochu víc síly a zajela čas 6:53, což je na první pětku sezony super čas, zvlášť po včerejší trojce. Po té jsem si říkala, že pětku snad ani nedojedu, jak už mě po třech kolech bolely nohy. Takže je to příjemné překvapení.“
O medailových vyhlídkách po dojetí pětky:
„Cíl byl jasný, zajet na pětce co nejlepší čas - a pak se uvidí. Jedna věc byla pohlídat si Voroninovou, druhá věc zapsat takový čas, který nebude Joy (Beuneová, průběžně čtvrtá) schopná zajet. Když jsem viděla, že jsem dala 6:53, doufala jsem, že to Joy nezajede, ale člověk nikdy neví.“
O sledování poslední rozjížďky:
„Ta byla hodně zajímavá, pořád jsem byla i ve hře o stříbro, ale i podle toho, jak Irene (Schoutenová, nakonec druhá) pětku rozjela, mi bylo jasné, že jede na můj čas. Závodila hlavou, protože Antoinette (de Jongová, vítězka víceboje) byla už v celkovém pořadí daleko před ní. Bylo vidět, že si Irene nechávala rezervu na poslední kola. Tam, kde ostatní kapaly, ona získávala.“
O další bronzové medaili do sbírky:
„Znamená pro mě hrozně moc. Trochu mě mrzí trojka, kdyby se mi povedla, mohlo to dopadnout ještě trochu jinak, nicméně jsem opravdu hrozně ráda za to, že po přípravě, která nebyla taková, jak jsem zvyklá, to dopadlo takhle. Po trojce jsem byla v sobotu hodně smutná. Ne že by čas 4:02 až byl špatný, ale kvůli tomu rozestupu za nejlepšími. Vůbec jsem nevěřila, že by pětka mohla dopadnout takhle dobře a že se pořadí ještě protočí, proto jsem maximálně spokojená, že mám bronz. Ta dnešní pětka totiž byla úplně jiný závod. Doufám, že to půjde tímhle směrem, ještě máme měsíc do mistrovství světa.“
Martina Sáblíková (vlevo) na mistrovství Evropy ve víceboji v Heerenveenu.
O povzbuzení do dalších dní:
„Po dnešku doufám, že s každým dalším závodem se budu cítit líp, protože závod je něco jiného než trénink. Uvidíme, jak to bude vypadat dál, na zdejší závody Světového poháru a mistrovství světa přibude ještě hodně národností, které budou určitě dobře připravené. Tahle sezona je s tím, co celým světem hýbe, taková hodně improvizační, proto doufám hlavně v příští rok.“
O rekordu v počtu medailí z ME ve víceboji:
„Fakt mě překvapilo, když mi to připomenuli. Je to další meta, na kterou se mi v mé rychlobruslařské kariéře podařilo dosáhnout. Po všem, co mám za sebou, je tohle taková třešnička na dortu. Některá jména, která jsou teď historicky těsně za mnou, mohou ještě v příštích letech přidat další medaile, ale teď se rekord podařilo překonat mě, za což jsem hrozně ráda.“
O dalších plánech:
„Zítra se doufám dobře vyspím a dám si dobrou snídani. Těším se, že po čtyřboji si budou moje nohy moct trochu odpočinout. A pak se začnu připravovat na mistrovství světa. Bude to tady náročné, ale to bude pro všechny v téhle bublině. Být na jednom místě pět týdnů… no, půjde o velkou zkušenost.“
