Ve druhé skupině, poměrně malé, která nehraje podstatnou roli, se krčí majitelé jednoho dvou koníčků. O nich Luka: "Dělají to jaksi s nadhledem, hlavně pro zábavu." Patří sem i otec a syn Machainové, oba důchodci, vlastnící stáj Blaničtí rytíři. Živí několik koní, kteří jim vydělají k desetitisícům za rok.
Třetí, nad jiné významnou skupinu, vytvářejí novodobí majitelé, je jich asi 40 procent. "Nikdy předtím v koních nebyli," říká Luka. "Některým věcem proto stěží rozumějí." Úspěch v podnikání, často rychlé zbohatnutí, vytvořil silnou vrstvu majitelů. Jsou mezi nimi opravdové či alespoň svérázné osobnosti. Čiší z nich bohatství, požívají vážnosti.
"Bývají ale také zaskočeni nejistotou turfu, těžce nesou porážky, obtížně se vyrovnávají s tím, že za miliony nekoupí vždycky vítěze," vidí je Luka. "Někteří dávají vinu trenérovi nebo organizátorům či při neúspěšných protestech disciplinárnímu řízení. A pak začínají kolem sebe kopat." "Že bych se třeba já nesmiřoval s porážkami, pokud jsou čestné, to odmítám," říká Václav Bruna, majitel Peruána, trojnásobného vítěze Velké pardubické. "I letos byl Peruán morálním vítězem," trvá na svém, byť jeho protest byl zamítnut.
Dá se na koních vydělat? Představy bývají až pohádkové, leč tahle investice většinou zisk nepřináší. Risk a štěstí, o tom to je.
"Pro výdělek to nedělám, to umím jinde, koně mám proto, že mám rád pocit vítězství," říká nejúspěšnější majitel dneška Rajmund Pavla. Přesto se v některých případech posunuly hranice výdělků, Pavlův Ray of Light vyběhal přes pět milionů.
Bruna koupil budoucího trojnásobného vítěze Velké za tři sta tisíc, a už vydělal přes sedm milionů, nejvíc, co kdy kůň v Česku dokázal. "Ale stejně jsem za koně utratil mnohem víc."
Tento zubní lékař v Dolním Dvořišti, s převážně rakouskou klientelou, si odseděl v roce 1980 osmnáct měsíců za rozšiřování Charty 77, poté emigroval do Rakouska. Dnes má na pětačtyřicet koní.
"Byla to moje dávná touha a také nutnost něco udělat s rodinným statkem v Zámrsku." Má tam své stáje. I prezident Jockey Clubu je majitelem. Stádo slušné, pětasedmdesát koní, z toho čtyřicet anglických plnokrevníků. "Privatizoval jsem celý chov státního statku, bylo to i ze soucitu."
Luka podniká i v zemědělství, a má tedy výhodnější režii. "Cipísek mě stál desetitisíce za odchování a vydělal mi jako vítěz Velké milion." Některé nákupy jsou naopak nepovedené.
Hnědáka Deuce of Trumps koupil Jiří Trávníček v Anglii za 1,75 milionu korun, ale kůň mu dosud vyběhal desetinu.
Propadákem posledních let se ukázal nákup Václava Chaloupky ve Francii, kde získal Long Tripa za tři miliony korun. Za čtyři roky vydělal dvacet tisíc.
Propustnost drah a financování dostihů mají hranice, podle prezidenta Jockey Clubu je proto v Česku závodních koní přebytek. "Existuje 650 až 700 majitelů koní, kdyby jich bylo o sto méně, spíš by to pomohlo," říká.
Nová polistopadová generace bohatých majitelů si je vědoma svého postavení. Často si myslí, občas to i říká, že bez ní by domácí turf zakrněl, že bez nich by to nešlo.
"Nechť si to myslí, ostatně některých si vážím," prohlašuje prezident Jockey Clubu. "Nemusíme ale sklánět hlavu, abychom udrželi každého majitele. Když kalí vodu, když neunese porážky, prosím, ať jde."
