Aktuálně trénuje dvojnásobná olympijská vítězka, mistryně světa a nejlepší žena Světového poháru na dlouhých tratích společně se žďárským NowiS Teamem na ledovém oválu v bavorském Inzellu.
"Jsme tady od 8. října a domů se vracíme až na konci měsíce. Pokud chceme být na ledě, tak to jinak nejde," krčí rameny trenér Sáblíkové Petr Novák, který je zároveň také koučem reprezentačního týmu.
Jak to aktuálně vypadá s výstavbou ledového oválu v Česku?
K tomu se snad ani nechci vyjadřovat. Já vždycky někde něco zmíním, načež se okamžitě objeví někdo, kdo ten plán zatrhne. Najednou se ozývají hlasy, že se přece kvůli jedné Sáblíkové nebude stavět nějaká hala. Což je samozřejmě hloupost, protože pokud bychom ovál postavili, měli bychom brzy stovky dobrých rychlobruslařů.
Takže se zatím nic nerýsuje?
Opravdu raději nebudu nic říkat. Navíc jsem teď stejně mimo republiku, takže jdou všechna jednání stranou.
Váš NowiS Team se v poslední době rozrostl hned o čtyři nové členy. Ve kterých vodách jste lovil?
Lukáš Pravda je z Třince a s námi se připravuje už nějaké dva roky, zbývající tři přišli letos. Konkrétně Vláďa Hladík pochází z Ostravy, Eliška Dřímalová ze Dvora Králové a Nikola Zdráhalová bydlí s rodiči na Břeclavsku. A všichni už mají za sebou první mezinárodní závod, právě tady v Inzellu.
A jaký z nich máte pocit?
Dobrý. Jejich nevýhodou ovšem je, že jim je už patnáct a šestnáct let. To je věk, ve kterém už většina dalších rychlobruslařů dávno závodila, kdežto oni teprve začínají. Ale co se týká přístupu a jejich chuti pracovat, tak jsem moc spokojený.
Pořád máte z čeho vybírat?
Ano, pořád se mi hlásí spousta nových kluků a holek, ale ono to není tak jednoduché. Já tady nemůžu suplovat oddíly, abych učil děcka bruslit. Vezměte si, že jsem trenér reprezentačního týmu a místo toho, abych mu po tréninku zajistil regeneraci, masáže a další věci, tak se musím ještě dvě hodiny věnovat nováčkům. To je stejné, jako kdybyste trenérovi fotbalového nároďáku vodili kluky, aby je učil kopat do míče, který viděli úplně poprvé.
Podle jakých kritérií si tedy nové členy vybíráte?
V první řadě musím vidět, že chtějí pracovat, že jsou ochotni podřídit se disciplíně. Takže se nejdřív sejdu jak s nimi, tak s jejich rodiči. A na rovinu jim řeknu, co od nich očekávám. No a pak už záleží jen na nich, jak se k tomu postaví.
Už jste musel někoho ze svého týmu vyloučit?
Samozřejmě, za poslední tři roky jich bylo tak sedm. Většinou měli jejich rodiče velké ambice, chtěli mít z dítěte novou Sáblíkovou, ale to dítě samotné o to moc nestálo. Podle toho to pak taky vypadalo. Víte, ono není jednoduché naskočit do rozjetého vlaku, a pokud nejsi ochotný pro to udělat maximum, musíš ven.
A stalo se vám za poslední dobu třeba i to, že vy byste naopak o někoho hodně stál, ovšem chyběla ochota druhé strany?
Ano, v létě jsme si vyhlédli jednu holčinu odněkud ze Sobíňova, která závodí za RK Chrudim. Je jí třináct let a myslím si, že by to mohla daleko dotáhnout. I Martina chtěla, aby s námi trénovala, jenže trenér a rodiče byli proti.
Copak jim vadilo?
Podle nich je ještě moc mladá. Ale s tím já nesouhlasím, protože třináct let je na rychlobruslení nejvyšší čas. Chtěl jsem ji připravit už na olympiádu v Soči. Vím, že to zní bláznivě, jenže ono by to v pohodě šlo stihnout. Bohužel odmítli, čemuž osobně nerozumím. Jestliže dostanete nabídku trénovat s olympijskou vítězkou, navíc za profesionálních podmínek, tak přece nebudete váhat. Nebo snad jo?
Zřejmě jste v tomhle případě narazil na rodiče, kteří jsou zase naopak jen minimálně ambiciózní...
Zřejmě. Už jsem po tom dál nepátral. Prostě nám ji odmítli svěřit, tak jsme to akceptovali a nikam s námi nejela.
Vraťme se na chvilku k vašim stálým členům. Ještě vás Martina Sáblíková bezvýhradně poslouchá, nebo už občas i vzdoruje?
Na to se ani nemusíte ptát. Jasně, že maká naplno a poslouchá. Jinak by to nešlo. Ale občas se nějaký ten vzdor taky objeví. Ostatně je to přece ženská.
Trénujete reprezentaci, nováčky, staráte se o regeneraci týmu, jednáte o hale... Máte někdy taky čas pro sebe?
Moc ho není. Zvlášť, když k tomu přidáte ještě starost o ubytování a další věci. Trénujeme až třikrát denně, na ledě trávím nějakých osm hodin, ale nevadí mi to. Jsem rád, že nám to funguje.
Start nového ročníku Světového poháru se blíží, co vás do té doby ještě čeká?
Do 30. října budeme v Inzellu, pak pojedeme na pár dnů domů. Potom se 4. listopadu přesuneme do Erfurtu, kde začíná Světový pohár juniorek a tam nemůže Karolína Erbanová chybět. No a nějakého 14. listopadu odlétáme do Čeljabinsku. Ještě předtím ale vyrazí kluci koncem října do Calgary ke kvalifikačním závodům, kde mají jasný cíl - zajistit si právo startu na Světovém poháru.
