O pás šampiona si Procházka řekl začátkem ledna, když porazil Američana Brandona Halseyho. V neděli se utká s jeho krajanem Lawalem, s nímž už se jednou měřil. V roce 2015 Procházka prohrál K.O.
V rozhovoru český bijec vypráví o zápasení v Japonsku, vnímání soupeřů, životní filosofii, české bojové scéně i UFC.
Berete boj s Lawalem jako odvetu?
Neberu. Odveta má v sobě nádech pomsty, což mi není vlastní. Půjde o další zápas, kde budu mít možnost ukázat, jak jsem se posunul. A ukážu to.
Tak alespoň jako možnost nápravy?
Já nic nenapravuju. Nemusím nic odčinit. Vše se děje z nějakého důvodu. V neděli chci vládnout v boji. I tehdy jsem vládl, ale neměl jsem takové vnímaní po celou dobu. Hodně jsem soupeře strašil, obouchával, ale nic rázného (dokresluje hlasitým luskáním, pozn.).
Považujete se za favorita? Lawal se nechal slyšet, že organizace Rizin chce, abyste vyhrál, vnímáte podporu?
Neberu se jako favorit. Možná mám trochu navrch, počítá se, že vyhraju. Vemte si, že Lawal přichází jako zástupce organizace Bellator, takže mám ve vedení Rizinu určitě podporu, propagují mě a lidi mi fandí.
Český bojovník MMA Jiří „Denisa“ Procházka (nahoře) v zápase proti Martinu Šolcovi
Stal byste se v té váze prvním šampionem v Japonsku. Vy ale po slávě úplně netoužíte, ne?
Neříkám, že netoužím, ale nejsem z ní vyprsklej. Ona sláva... Je potřeba být slavný, mám v plánu, abych byl v povědomí lidí. Ale nepřikládám slávě takovou váhu jako někteří, kteří se jí oddávají a berou se za bůhví koho. Pak snadno spadnou ze stromu na šišku z obláčku slávy (zase pro demonstraci luská, pozn.). Lidem máte ukazovat sami sebe, nehrát si na nic.
Jak se vlastně podaří, že se celebritou v Japonsku stane běloch, Evropan...?
Máme dobrý kontakt na manažera, který za nás lobbuje. Máme svou cestu. Z cizinců jsem asi jediný běloch, kterého fakt přijímají.
Je to i důvod, proč v Rizinu dál zůstáváte?
Kdybych chtěl přestoupit, stane se. Už byly nakousnuté UFC, další. Necítil jsem se ještě. Když jsem v Japonsku, tak chci... Chci něco dokázat, titul je meta, kterou můžu získat. A pak věřím, že dojde na obhajoby. Po třech letech cítím, že to je to ono, co chci.
Co Japonce na vás baví?
Myslím, že má upřímnost. Vše říkám, jak to je, nic neskrývám. Když je souboj, jdou emoce dolů, moc hlasitě se neprojevuju, zápas je pro mě nanejvýš vážná záležitost, beru ho zodpovědně.
Někteří zápasníci musí soupeře nenávidět, vy ne?
Já ne. Věřím, že nenávist spoustě lidem dodá určitou motivaci, ale v tom já neplavu. Signalizuje to v člověku, že nemá správnou motivaci. Pokud musíte sami sebe donutit někoho nenávidět a být agresivní, tak za tím jsou, jak to říct... Mindráky? Nechci říkat mindráky. Neshody sama se sebou, nevyrovnanost. Tak. Já k soupeři přistupuju jako k člověku, nikdo z principu není zlý, to dělá výchova. Já jdu podat nejlepší výkon. Ani už nemám oponenta jako nepřítele. Jsem já sám a soupeř je prostředek, abych ukázal zdokonalení. Chceš být agresivní? Ukaž se v tom největším míru. Uklidni se a předveď sílu ducha naplno v souboji. Ne, že se musíš nas*at.
Nejlepší Čech v MMA chce dobýt titul v Japonsku. Je to sen, říká Procházka |
To, co říkáte, mám brát jako vaši životní filosofii?
Dá se říct. Zrovna jsem poslouchal nahrávku jednoho samuraje, který mluvil o životním učení. Učení je pro všechny dostupné. Když do sebe zakotvíte základní principy, můžete na ně zapomenout, protože je dál cítíte jako přirozené. Nemusíte si je připomínat. Neříkám, že jsem bůhví jakej, že jsem nejlepší. Ale říkám, že v sobě cítím principy. Člověk se narodí jako nepopsaný list, pak je třeba do sebe rýsovat správné věci.
Mají o vás Japonci velký zájem? Chtějí vědět, kdo jste?
Hodně se mě vyptávají na to, proč se jimi inspiruju.
Překvapujete je?
Ani nepřekvapuju... Ale jo, překvapuju. Chtěl jsem říct, že jsou udivení. Oni ví, že je celý svět inspirovaný jejich samuraji, ale je třeba tam dodávat detaily. Že jejich kulturu fakt studujete. Když jim to připomínám, oni jsou úplně „óóó“. To dokážou ocenit.
Japonci si prý potrpí na ceremoniály, na čem si dávají záležet?
Aby každý zápasník vyniknul. Aby bylo vidět, že teď zápasí tenhle a stojí proti němu tenhle (předvádí bušením do stolu, pozn.). Dělají to originálním způsobem, mají tradice, úctu k boji.
Setkáváte se se zápasníky, kteří úctu, respekt a pokoru používají jako přetvářku?
Ano. Někteří se tak chovají kvůli marketingu. Prohlašují, že milují japonské jídlo, toto tamto. Jde vidět, že to nejde z nich. Mínus jedině pro ně.
Vnímáte dění v Česku a na Slovensku? Překvapilo vás, že se organizace XFN zadlužila?
Ne, nepřekvapilo.
Jakto?
Jde to vidět na vedení, že jo. Věci jdou nahoru a dolů. Chtěli být evropská velmoc. Jenže kdo chce moc, nemívá nic. Oni fakt chtěli moc a najednou bum. Galavečer tady, tam, támhle. Zbytečně moc. Sledoval jsem situaci z povzdálí a šlo vidět, jak to přehání. Máte růst, ale ne stoupat strmě. Pak snadno spadnete dolů.
Obecně se mluví o vás, Viktoru Peštovi a Karlosu Vémolovi, že jste nejlepší česká mužská trojice, vnímáte to stejně?
Je mi to jedno. Ať se dívá, kdo chce, jak chce. Nechávám posuzování na lidech. Byla by mi hanba, kdybych něco kecal. Ať soudí lidi.
Kareš brání zadlužené XFN: Vémolova pokuta je 10 milionů. Chci se soudit |
A kdyby lidi chtěli, měl byste ambice se v té trojici vzájemně prověřit?
Je to pro mě zbytečný. Když si vezmu oba dva, výsledky, jaké soupeře měli, nejsou to typy lidí, kteří, když to beru bezcitně a chladně, jsou pro mě zápasově zajímaví.
Vysvětlíte mi to?
Snažím se jít svou cestou, posouvat svůj boj. Vidím úroveň lidí, zápasníků, proto to neshledávám... Ne přínosné, ale... (dlouho přemýšlí). Nechci to říct moc povýšeně. Neshledávám je sobě rovnými, abych se s nimi utkával. A tím nikoho neshazuju, každý je jinde, jde o lidi, jak si zápasení uvědomují, já to na lidech sleduji. Jestli k tomu má dojít, dojde. Když ne, tak ne, mně je to fuk. Nechávám to na manažerovi, on ví, co je kravina a co ne.
Kdybyste se ukázal v Česku, není pochyb, že by vám narostl počet fanoušků. Když jste v Japonsku, nejste doma moc na očích.
To je pravda, ale nemrzí mě to. Kdo chce, ten mi fandit může. Kdybych přišel do Česka, lidi by byli: Wow! V Česku je teď boom, přitom spousta zápasníků nepředvádí takovou kvalitu, jak by měli, když se těší takovému ohlasu. Neláká mě Česko. Chci naplňovat svou cestu. Kdybych sem přišel kvůli lidem nebo abych někoho zmlátil, neměl bych motivaci. Nebral bych boj vážně. Mně musí jít o život, abych ze sebe vydal to nejlepší. A nyní cítím, že souboj s Lawalem takový je. Nemůžu se šidit, nechtěl bych pak podávat výkony od srdce. Teď se soustředím čistě na soupeře.
Neříkal jste, že pro vás oponent neexistuje?
Samozřejmě. Ale přizpůsobuju strategii na jeho pohyby. Oponent není v mé hlavě, myšleno jako nepřítel. Nemůže na mě zapůsobit. Vidím ho jako člověka a soupeře, ne nepřítele. Nedávám za Lawala značku, vidím techniku. Černej, bílej, žlutej, je mi to jedno.
A jak na tom on je?
Dobře. A já na tom budu nejlíp. Nazdar (smích). Chcete, abych všechno posuzoval a komentoval, ale já to tolik nehodnotím.
Mluvíte hodně o cestě. Blíží se teď ta vaše ke křižovatce, nebo má jeden směr?
Dobrá otázka. Konečně dobrá otázka. Cesta má svůj vývoj. Až přijde křižovatka, tak vám řeknu (smích). To přijde. Zaručeně vám můžu říct, že se teď cítím jinak než před třemi lety.
Jak jinak?
Vážností. Možná to je mou ledabylostí, nebral jsem dřív soupeře tak vážně, protože nebyli dobří. Potřebuju někoho, z koho cítím vyspělost techniky, chytrost boje, abych proti němu chtěl bojovat. Nejde o prachy, slávu. Vidím, že soupeř mi může být učitelem.
Neměl byste umět s vaší filosofií brát všechny soupeře vážně?
Je to pravda. Ale takový je můj život. Byl jsem ledabylý, zvážněl jsem, až když šlo do tuhého. Měl jsem z toho p*del.
Bylo vidět, že se občas v zápasech i usmíváte.
Jo, protože vím, že mě soupeř nemůže ohrozit. Nebo může, ať mi poláme tělo. Ale vidím na něm, že to není ten soupeř. A já jsem Lawalovi vděčný, že do toho jde.
Jste teď na vrcholu?
Neříkám, protože vrchol je furt. Když nestagnujete, pořád se posouváte, byť se chvíli třeba nedaří.
Byl jste na UFC v Praze, jaký jste měl z toho dojem?
Šla vidět profesionalita bojovníků, brali to s vážností. Ale taky jsem z toho nebyl vyprsklý.
Zástupci UFC tvrdili, že přiváží značku, a to bude lidem stačit. Podle mě se ukázalo, že to nestačilo. Když nastupovala Pudilová, arena najednou ožila a já si říkal, že tohle jsem čekal od celého večera.
Jo, to máte pravdu, to jste řekl fakt krásně. Byl jsem v březnu v Ostravě na galavečeru organizace Oktagon MMA, úroveň zápasů nebyla samozřejmě stejná, ale se vším všudy se to srovnat dalo. UFC je takový cirkus, přijede značka. Ještě nebyla startovní listina a měli vyprodáno. Možná měli nasadit víc domácích borců.
Češi prý nejsou tak kvalitní, zatím...
Ale prd. To je blbost. Máme spoustu dobrých zápasníků, kteří tam být mohli.
Můžete jmenovat?
Já měl možnost tam být, jen jsme to nedomluvili přes Rizin. Myslím, že Patrik Kincl úplně v pohodě, David Dvořák, Tomáš Deák a další borci ze Slovenska. Nemůžu jmenovat všechny, ale je jich tu víc. Úroveň máme. Navíc by bojovali doma, tím spíš by podali lepší výkon.
