„Když zrovna nedostávám karty, přijdu si jako tahounka,“ směje se Doležilová, která si je dobře vědoma sportovního nadání. Ale za jejími úctyhodnými výkony nestojí jen obrovský talent, nýbrž spousta dřiny a tréninků. „Občas je těžší najít si čas na odpočinek, ale ragby mě tak naplňuje, že mi to nevadí,“ vysvětluje.
I když je jí teprve devatenáct let, v reprezentaci žen už patří k nejzkušenějším. I díky její dravosti a chytrosti se úroveň neobvyklého sportu v Česku zvedá. „Je to každým rokem úplně něco jiného,“ vnímá Doležilová, která společně s dalšími hráčkami zabojuje už v neděli v sedmičkovém ragby i na Evropských hrách v polském Krakově.
„Čeká nás velká výzva, ale budeme se snažit zahrát co nejlépe,“ slibuje. Sedmičkové ragby je mladší, rychlejší a výrazně dynamičtější odnož klasické verze s patnácti hráči. Jelikož je od roku 2016 na pořadu olympijských her, popere se Doležilová spolu s ostatními o vstupenku do Paříže.
„Ale pro tu tady úplně nejsme,“ přiznává. Ragby je v Česku pořád dost mladý sport a v rozkvětu je teprve posledních pár let. „Chtěly bychom se umístit lépe než na Evropě, vyhrát třeba čtvrtfinále by bylo moc fajn.“
Loni v evropské sérii desetičlenné skupiny české ragbistky jako naprosté novicky vybojovaly sedmé místo, když porazily třeba reprezentantky Německa a Rumunska. „Nic se od nás neočekávalo, teď jsme rozhodně v jiné pozici,“ tuší Doležilová. Osobní tlak však i přes veškerá slova chvály nevnímá.
„Necítím se úplně pod drobnohledem,“ ujišťuje. Ale když je zrovna na hřišti, je těžké koukat na kohokoliv jiného. Máloco ji při zápase dokáže zastavit, když se ujme míče, řítí se takovou rychlostí, která je pro diváka nemyslitelná.
Ragbistou roku je poprvé cizinec, Jihoafričan Horak z Říčan |
A problém mají i mnohé soupeřky. Doležilová je totiž s šišatým míčem v ruce dokonale oběhne nebo svalí na zem a pak už jí nikdo nezabrání ve skórování. „Docela dobře čtu hru,“ odůvodňuje základ úspěchu.
„Dokážu předpovědět, co se bude dít nebo co je dobré udělat, aby naše hra fungovala tak, jak má,“ pokračuje Doležilová poněkud skromným tónem. „A taky umím docela dobře kopat,“ směje se.
S milovaným sportem začala ve třech letech a už v dětských kategoriích ji ragby naprosto pohltilo. „Neskutečně mě to baví,“ vypráví s nadšením. Jako malá hrála za rodné Říčany, v dorosteneckém věku přestoupila do Tatry Smíchov, kde naplno ukázala potenciál.
V dalším růstu by jí mohlo pomoct angažmá v zahraničí, které po střední škole plánovala. „Zatím jsem si dala přihlášky na vysoké v Česku, takže uvidíme časem, jaká příležitost se naskytne.“
Není to ale jen sportovní stránka, která Doležilovou u ragby drží. „Mám ráda náš kolektiv a cítím, že je to místo, ve kterém chci být,“ usmívá se.
Že je opravdu výjimečná poznala i na začátku letošního roku, kdy převzala cenu za ragbistku roku. „To už je spíš jen motivace se dál zlepšovat,“ říká Doležilová. „Díky tomu vím, proč hraju ragby a že to asi dělám správně.“
