Čtrnáctiletá dívenka s ofinou a culíkem se stala miláčkem davů. „Lidé si ji tak pamatují. Ale taková už dávno není,“ říká o ní manžel Bart Conner, také olympijský vítěz.
Tmavé vlasy na čas změnila blond přelivem. A krutý režim komunistického Rumunska opustila útěkem do Ameriky. Je příkladem, že i křehká dívka se dokáže vzepřít naprogramovanému osudu.
„Nikdy jsem nevěřila, že tu budu stát jako manželka Američana z Oklahomy,“ řekla, když v roce 2001 dostala americké občanství.
Dcera automechanika a úřednice bydlela s rodiči a mladším bratrem na sídlišti v městě Onesti. Místo gymnastek obdivovala francouzského herce Alaina Delona. Když však před školou cvičila s kamarádkou, všiml si jí trenér Bela Karolyi.
Pod jeho a manželčinýma rukama se Comaneciová proměnila v hvězdu. Dřela čtyři hodiny denně, pět hodin byla ve škole. V 10 letech vyhrála první mezinárodní soutěž, ve 13 ovládla mistrovství Evropy. Agentura AP ji vyhlásila sportovkyní roku.
Její sláva však odstartovala o rok později. Jen málokdo by si na to dítě před olympiádou v Montrealu 1976 vsadil. Ona sama věřila, že vyhraje. „Bála jsem se jen dvou věcí: že spadnu a že se nebude dívat máma,“ líčila Comaneciová.
Rozpoutala šílenství, které jí změnilo celý život. Po cvičení na bradlech dostala nejvyšší známku 10. Překupníci rázem prodávali vstupenky s původní cenou 16 dolarů za stovku. Comaneciová cvičila perfektně, ladně, bez emocí. Desítek dostala ještě šest. Vybojovala další dvě zlata, stříbro a bronz.
Dívenka z komunistického Rumunska se stala celosvětovou celebritou. Doma dostala titul hrdinka socialistické práce. Byla výstavním kusem režimu. Po boku syna diktátora Ceaušeska se objevovala tak často, až se psalo o jejich poměru.
Sama se z toho hroutila. Tloustla, utekla od trenéra. S návratem se dostala zpět na vrchol.
Ještě na olympiádě v Moskvě přidala dvě zlata. O rok později s kariérou skončila. Studovala, stala se rozhodčí, trenérkou, pracovala v Rumunském olympijském výboru.
Přestože ji představitelé režimu nechtěli pouštět do ciziny, její sláva nezmizela. A v roce 1989 se Comaneciová vzepřela. Se skupinkou lidí utekla v mrazivé noci do Maďarska a pak do USA. Na letišti reportérům tvrdila: „Jestli to uškodí režimu? To není moje starost. Já chci žít svobodný život.“
Jenže místo toho byla podle svých slov téměř otrokyní Constantina Panaita, který útěk zprostředkoval. Nakonec ji obral o peníze i náklonnost zámořských médií.
Comaneciovou postavil znovu na nohy až rumunský ragbyový trenér. Žila u jeho rodiny v Kanadě, propagovala oblečení i sportovní vybavení. A pak začala cvičit v exhibicích s americkým gymnastou Bartem Connerem, jehož znala už od dětství. Když ji Conner požádal o ruku, odvětila: „No konečně.“
Jejich svatba v Rumunsku se proměnila v obrovskou událost, na kterou přijela i Hillary Clintonová.
V roce 1999 se Comaneciová stala prvním sportovcem, který přednášel v OSN. V roce 2000 byla vyhlášena sportovkyní století. Rok nato doprovázela amerického prezidenta Bushe na summit NATO.
Gymnastická legenda má spoustu čestných funkcí i titulů včetně Olympijského řádu a sochy v rodném městě. Věnuje se gymnastické akademii, kterou vedou s manželem v Oklahomě, a také charitě. V rumunské Bukurešti třeba zařídila kliniku, pomáhá sirotkům.
Většinu medailí po jejím útěku zabavila rumunská policie. Ale věhlas gymnastické legendy neslábne.
| Řekli o ní | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
