Před 5 lety, když její matka onemocněla rakovinou, Jilleanne Rookardová se sportováním skončila. Nadobro, myslela si. Před 4 lety začala rychlobruslit. Letos už startovala na olympiádě. A nyní triumfovala v Berlíně. "To je šok i pro mě," říká.
Její kariéru doprovází závratný vzestup. Na bruslích závodila od šesti let, ale na úplně jiných! "Dělala jsem hokej i krasobruslení na kolečkových bruslích, má rodina totiž vlastnila kluziště, na němž se tyto sporty provozovaly."
Vyzyvatelky Sáblíkové na dlouhých tratíchNejvětší hrozba: Beckertová (Něm.) |
Potom se vrhla na in-liny, probila se na nich až na mistrovství světa. "Jsou agresivnější než rychlobruslení, spousta kontaktu, tahání, strkání. Dokonce mě jednou soupeřka i kousla."
V roce 2005 oznámila ukončení kariéry. "Radši se o tebe budu starat," slíbila mamince, které nedlouho předtím lékaři oznámili: "Máte rakovinu."
Kamarád, který Rookardovou sponzoroval, však byl hadem pokušitelem. Nabídl jí, aby si v Millwaukee zkusila rychlobruslení. A maminka nakázala: "Jeď tam! Nesmíš prohospodařit život tím, že budeš pořád jen vysedávat u mě doma."
Poslechla. "Začínala jsem na ledě od nuly. První pokusy byly příšerné. Říkala jsem si: Na tohle už jsem stará." Přesto se nevzdala. Aby nabrala větší fyzičku, začala závodně vzpírat. "Většina bruslařů zvedání činek nesnáší, zato já to miluju, i když jsem si už tyč od činky dvakrát shodila na hlavu." V trhu má osobní rekord 61 a v nadhozu 81 kilogramů. "Jsem malá, ale silná," usmívá se drobná žena s melírem.
V zimě 2008 pronikla do rychlobruslařské reprezentace USA. Loni na podzim se nominovala do olympijského týmu. Ale maminka umírala... "Když se těsně před smrtí dozvěděla, že pojedu na olympiádu, byla šťastná i za mě," líčí Rookardová.
V prosinci 2009 paní Rookardová svůj boj s rakovinou prohrála. "Táta umřel, když mi bylo 18. Najednou jsem zůstala bez rodičů." A olympiáda jí v tu chvíli připadala tak nepodstatná. Opět zasáhl její sponzor. "Neuvěřitelně mě podpořil. Zaplatil cestu na hry do Vancouveru i pro mých pět bratrů a moji sestru, abychom tam byli pohromadě."
Nejlépe tehdy skončila osmá. Ovšem to byl teprve začátek. Přemluvila kouče, že bude lepší, když se zaměří na dlouhé tratě místo patnáctistovky. Teď v Berlíně s ní nemohl být, hned po závodě mu tedy volala: "Vidíš, měla jsem pravdu." Časem 4:04,39 byla na 3 000 metrů o 5 vteřin rychlejší než před týdnem v Heerenveenu. Už teď myslí na americký rekord, o další 3 vteřiny kvalitnější.
"Porazila dvě nejlepší olympioničky, Sáblíkovou a Beckertovou, a provedla to ve stylu beroucím dech," píše list Detroit Free Press. Jistě, jedna věc je porazit, druhá porážet. "Obě jsou pořád dál než já," povídá. "Teď se musím učit, co to obnáší být nahoře. Předtím všichni mluvili o Martině a Stephanii. Ale to mi nevadilo. Je jednodušší být lovkyní než lovenou zvěří."
