Co jste se v minulé sezoně naučila?
Že s cukrovkou nic moc nenaplánuješ, ta si každý den dělá, co chce. Trochu pod kontrolou ji mít jde, ale i tak každý den vypadá úplně jinak. To je možná nejcennější lekce, kterou si z minulé zimy odnáším. Teď funguju jinak, musím s tím víc pracovat, být víc v pohodě, abych se dokázala soustředit na sport.
Připravujete se i nějak mentálně?
To už dlouhodobě, náš sport je totiž hlavně o hlavě. Chodím na terapii, která ale není až tak sportovní. Je spíš o sebevědomí.
V přípravě jste s trenérem upravovala i start.
Ale žádná velká změna to nebyla, jen jedna malá technická. Snažíme se každým rokem navazovat na ten předchozí, takže zase trénujeme o trochu víc, děláme trochu větší objem, zvedáme větší váhy ve větší intenzitě. Ale všechno zapadá do dlouhodobého plánu.
Skeletonistka Anna Fernstädtová na předsezónní tiskové konferenci.
Jak do všech těch tréninků zapadá neustálá kontrola hladiny cukru ve vašem těle?
Hlídání hodnot je vlastně na tom všem nejjednodušší. Cukrovka přináší spoustu vedlejších věcí – je vám blbě, když máte vysokou hladinu cukru. Nebo když máte hypoglykemii (nízkou hladinu krevního cukru), musíte trénink přerušit a najíst se. Jenže když se najíte, cukr vám vylétne a není vám třeba tak dobře…
Hodně komplikovaná záležitost.
To teda. Dost jsme bojovali i s váhou, protože inzulin je vlastně anabolický hormon, takže jsem přibrala, což ve sportu, kde máte váhový limit, taky není dobrý. Ale nechci si stěžovat, všechno jde. Cukrovka prostě patří k mému výkonu, můžu mít špatný den a nemusí to být proto, že jsem vstala s blbou náladou. Tak to je, nedokážu kontrolovat všechno.
Posezonní období je pro vás vlastně nejlepší? Tehdy se hladina cukru trochu ustálí?
Asi jo, protože v létě mám svou rutinu. Vstávám stejně, jdu dvakrát denně na trénink, což v zimě nejde. Přijde cestování, tréninky v různý čas, dny volna, závody v různý čas. Nemám režim, k tomu zima… Přitom rutina je nejlepší kamarádka cukrovky.
Ale rvete se s tím statečně. Pro mnoho lidí jste i inspirací, ne?
Asi jo. Píšeme si i s různými sportovci o svých zkušenostech a dostala jsem už i zprávy typu: Mé dítě chce taky sportovat a taky má cukrovku. Jeden kluk chce dokonce dělat i skeleton, což je fakt hezké.
Věřím. Do sezony vstoupíte i s novým designem helmy, na kterém máte i graf ukazující hladinu cukru v krvi, je to tak?
Jojo, chtěla jsem na helmě cukrovku tematizovat.
Nová helma skeletonistky Anny Fernstädtové s motivem křivky hladiny cukru v krvi.
Jsou to vaše reálné křivky hladiny cukru?
Ne úplně stoprocentně, ale je to podobné. Já nejsem úplně kreativní člověk, ale chtěla jsem na helmu cukrovku nějak zakomponovat a myslím, že se to povedlo.
Používáte helmu české značky Vagus, prý o ní mají zájem i další závodnice.
Zájem mají, ale budou ji teprve testovat. Mezinárodní federace totiž změnila pravidla, odteď se mohou nosit jen certifikované helmy a těch moc není. Jedny vyrábí značka Suomy, ale ta je těžká, a ne každému sedí. Proto se mě na závodech už holky na přilbu ptaly, že vypadá jinak, co že to je. Tak jsem jim vyprávěla, že ji děláme v Česku pomocí 3D tisku. Budeme mít tři velikosti a příští rok v nich určitě uvidíme hodně lidí.
Novinkou je i nový člen vašeho týmu. Prozradíte, o koho jde?
(Usměje se) Bude se mnou po světě jezdit mamka. Fyzioterapeutka nemůže na všechny závody, takže na půlku pojede ona, na druhou mamka. Může pracovat online, tak se aspoň víc uvidíme. Je to i pro mě uklidňující, že nebudu na cestách sama. I kvůli cukrovce, kdyby se náhodou něco stalo. Budu kolem sebe mít někoho, kdo o tom ví a tak.
Jaké cíle si do sezony dáváte?
Všechna očekávání a cíle chci teď už jen kvůli té cukrovce trochu upozadit.
Jde to u trojnásobné juniorské mistryně světa?
Jde, juniorské tituly s tím nemají nic společného, to bylo jiné období. Tělo teď nefunguje tak, jak fungovalo před dvěma lety. Učím se nové věci, beru to vlastně jako druhou sezonu a ve druhé sezoně nemám velká očekávání. Pracuju na startu, kde se chci posouvat, chci doladit materiál, chci se připravit mentálně a pak se nestresovat, trochu si to užít.
