Vždyť spidery ze sedmdesátých let a někdejší vůz form ule 2 šternberskou trať zvládly průměrnou rychlostí kolem 130 kilometrů v hodině. "Předpokládám, že ti nejlepší by celou Ecce Homo zajeli za tři a půl minuty, což by jim teoreticky mělo stačit na umístění ve druhé desítce mistrovství Evropy běžných vozů," domnívá se Bejdák.
Takovéto srovnání mohou motorističtí fandové provést již v příštím roce, kdy se oba podniky pojedou v červnu na shodné trati. "Pořádání dvou akcí FIA ve dvou termínech je finančně náročné. Navíc účastníků závodu mistrovství Evropy poněkud ubývá," odůvodnil Bejdák chystané změny.
O víkendu se však do Šternberka sjelo 186 závodníků a pořadatelé museli počet přihlášek dokonce omezovat. Většina motoristů se postavila na start jízdy pravidelnosti, jejímž cílem je dosažení shodného času v obou pokusech.
Špičce Ecce Homo Historic se to dařilo nadmíru, když časy Tomáše Šponara na Chevroletu Maester z roku 1934 se na téměř pětikilometrové trati od sebe lišily o pouhých šest setin sekundy. Další medailisté se navíc vešli do dvanácti setin.
Takovéto výsledky vyplývají ze dvou druhů taktiky. "Někteří jedou pomalu a hlídají čas. Jiní se zase snaží jet naplno, protože dosažené časy se moc neliší," poodhalil Bejdák používané strategie.
Tyto rozdíly lze vyčíst i z výsledkových listin, když rychlostní průměry v kategorii aut se lišily až o 60 kilometrů v hodině a u motocyklů přes 40. Důležitá je také detailní znalost trati, která zvýhodňuje tradiční účastníky Ecce Homo historických vozidel. V této disciplíně je však zakázáno používání časových zařízení, která by mohla závodníkům přinést rozhodující informace.
