Jste v půlce Dakaru. Máte za sebou písečné duny v Peru, které jste si pochvaloval, jaká je teď rallye v Bolívii?
Když jsme z Peru překročili hranice, vyskočilo na nás hned vyloženě hnusné počasí. Zima, což se dalo čekat. Rychlostní zkouška se podobala závodu v Maďarsku, tedy mezi poli, kalužemi a bonusový přídavek v podobě rašelinišť a bažinek. Z překrásného Peru, kde jsme jezdili v otevřeném prostředí bez vibrací, se v Bolívii letí po cestách, které jsou lemovány lidmi, takže navigaci vůbec neřešíte. Navíc čtyřkolka po Peru byla naprosto čistá, mohla jít klidně na výstavu. Po 200 kilometrech v jízdě v Bolívii ji mohu odstavit.
Co zdejší zázemí?
V bivaku jsme všichni jak po zákopové válce - naprosto zabahnění… Promrzlé bahno je všude! Na přístroje během jízdy nebylo vidět, a v tom se závodí? Chvilku jsem kaluže objížděl, pak mě předjeli čtyři jezdci a řekl jsem si, že rozhodně musím přidat. Stáhl jsem si brýle a jel jsem stylem - buď to vyjde, nebo ne. Jel jsem agresivněji. Jenže předjela mě motorka, poslala mi kamínky do pusy a málem i do oka.
Riskujete?
Docela jo. Ze 14. místa v poslední etapě jsem zklamaný trochu. Nevím, kde bych to ještě vylepšil. Jedu v podstatě na doraz, na krev. Ničím motor. Snad do cíle vydrží. Teď jsme jezdili ve výšce přes 4 000 metrů nad mořem. Takové podmínky ale nejste schopný v Evropě vůbec natrénovat. To abych příště vzal čtyřkolku a řádil s ní před Dakarem po hoře Mont Blanc.
Výsledkově jste si ročník představoval jinak, že?
Jsem s průběhem rallye trochu zklamaný. Myslel jsem si, že se během etap víckrát podívám do top 10. Ale buď jsem zestárl, nebo všichni zrychlili. Když jsem se ale podíval na nejlepší letošní jezdce, tak jsem to pochopil - jeden má o padesát kilo méně než já, druhý o třicet… V takto vyrovnané technice je každé sebemenší zlepšení znát. Ono se to pak nasčítá. Kluci ale opravdu jedou hlava nehlava.
