Jedna z bývalých hvězd, Paolo Barilla, se prosadil v podniku F3, zatímco se nejrychlejším mužem víkendu stal Brit Michael Lyons na Heskethu-Ford, když vyhrál závod zlaté epochy let 1973-1978.
Co roku 1997 začalo jako jednorázový dárek Monackého Autoklubu k 700letému výročí dynastie Grimaldiů, se vyvinulo v nejlepší podnik svého druhu evropské pevniny. Svou Grand Prix HIstorique pořádá Automobile Club de Monaco od té doby každý druhý rok těsně před velkou cenou F1 a nadšení účastníků i fandů narostlo i při jejím letošním 9. konání. Pořadatel se mohl těšit z více než 50 000 diváků.
Význam podniku ovšem stále silněji rozeznávají i velké automobilky, které v Monaku předvádějí své klenoty: předválečný Auto Union projel ulicemi tradičně geniální Jacky Ickx a i domácí výrobce Renault letos sáhl opravdu hluboko do škatule svých pokladů: Alain Prost burácel knížectvím ve svém turbo-monstru RE40 z roku 1983 a první vítěz značky, Jean-Pierre Jabouille, předvedl pionýra přeplňované éry, typ RS01/2.
Nebezpečné drama nejstarších vozů
V závodě nejstarších vozů podniku, monopostů postavených před válkou, zuřil duel Američana Paddinse Dowlinga (ERA B z roku 1936) a Brita Matthewa Grista (Alfa Romeo Tipo B z roku 1934). Oba jezdci ukázali skutečně neobyčejnou odvahu, nikde jinde není nebezpečí automobilového sportu ještě dnes tak očividné, jako v této třídě, kde nepřipásaní jezdci krotí nervózní vozy s úzkými pneumatikami. Oba hrdinové předvedli, jak rychlé jízdy je 80 let stará technika ještě dnes schopna a Gristova Alfa slavila ve foto finiši těsného vítězství.
Třída formulí postavených před rokem 1961 předvedla divákům 38 účastníků a byla tak jednou z nejobjemnějších. Závod vyhrál Roger Wills na Cooperu T51, se kterým roku 1960 závodil Bruce McLaren. Britovi při tom k dobru přišla nepovedená kvalifikace Franka Stipplera. Bývalý tovární jezdec Audi-DTM se prodíral v Maserati 250F, ve kterém roku 1958 závodil Američan Carroll Shelby, polem jako horký nůž máslem, skončil ale nakonec 3 sekundy za vítězem. V této třídě nastoupil i jeden z nejcennějších vozů podniku, Ferrari 246, které patří Tonymu Smithovi, manažerovi Phila Collinse.
Roku 1952 v Monaku nevypsali Velkou cenu pro formule 1, ale pro sportovní vozy, proto nabízí i Monaco Historique třídu sporťáků postavených v letech 1952-1955. Jaguar C Type Alexe Buncombeho byl již v kvalifikaci o 3 sekundy rychlejší, než ostatní a Brit si i v závodě dojel pro neohrožené vítězství. John Ure na Cooperu Bristol a Gavin Pickening na Jaguaru D-Type se krajana dokázali držet jen v prvním kole. V poli poražených skončila i legenda Le Mans Alain de Cadenet, který nastoupil na Jaguaru C-Type nahlášeným věhlasnou Ecurie Ecosse. S tímto vozem slavil svého času velké úspěchy Jimmy Stewart, starší bratr Jackieho.
Grand Prix de Monaco Historique: Fotofiniš ve třídě předválešných monopostů.
Podobně jako "král Monaka" Graham Hill v šedesátých letech, dominuje v Monte Carlu jeho "následník" v továrním týmu Classic Lotus. Andy Middlehurst třídu vozů vyrobených v letech 1961-65 jasně ovládl. Jediným vážným soupeřem jezdce Cliva Chapmana byl Američan Colasacco na Ferrari 1512 (roku 1964 s ním jezdil John Surtees), rudý vůz ovšem již po jediném kole postihl defekt. Za druhým Sidneyem Hoolem celý závod zuřil souboj desetičlenné skupiny o třetí místo, ve kterém se nakonec prosadil Tommaso Gelmini na voze Scirocco F1.
Těžká havárie a zdemolovaný skvost
Tým Classic Lotus, v zásadě jediná organizace, která právem toto jméno používá, měl také v závodě monopostů postavených v letech 1966 až 1972 v ohni velmi horké želízko: zkušený Japonec Kubota postavil klasický JPS-72 s velkým náskokem na pole-position a byl favoritem závodu. Jen horkokrevný mladý Angličan Michael Lyons se po startu dokázal držet pod mohutným zadním spoilerem černozlatého lotusu, jeho Surtees TS9 ale později začal trpět technickými problémy a propadl se polem.
Po špatném startu to byl především Američan Duncan Dayton na Brabhamu BT33, kdo se prodíral kupředu. Bývalý jezdec Le Mans rychle z Kubotova náskoku ujídal - na útok na špičku mu ale nezbyl čas. V předposledním kole se bohužel zase jednou potvrdilo, že kvalifikace některých jezdců spočívá především v jejich peněžence: nepozorný John Goodman na rovince (!) přehlédl, že jej právě předjíždí March 721G Richarda Smeetona a natlačil jej do boxové zídky. Srážka poslala Meinersovo Ferrari 312 B2 do svodidel, kde byl vůz nevyčíslitelné hodnoty težce zničen. Přitomný Jacky Ickx se asi nestačil divit...
Monacký závod formulí 3 vychoval hvězdy jako Alaina Prosta, Elia de Angelise nebo Toma Pryce, proto patří i tato nabitá třída pevně do programu. Nastoupili do něj hned dva bývalí jezdci F1, Paolo Barilla a Tiff Needel. Nejrychleji ovšem vyrazil David Shaw na Raltu RT1 po Nelsonovi Piquetovi - jak se ale ukázalo, odpíchl se Brit příliš brzy a byl později penalizován.
Grand Prix de Monaco Historique: Tohle nemuselo být: zničený vůz Ferrari 312B2 Johna Goodmana.
Do vedení se tak dostal bývalý pilot Minardi F1 a vítěz Le Mans, Paolo Barilla. Majitel nudlového impéria musel špičku hájit nejprve před Italem Leonem (March 783) a později před rychlou Lolou T670 Olivera Hancocka. Barilla a jeho profesionálně připravený Chevron B34 týmu Ombra ale předvedl všechny své triky a dojel si pro vytoužené vítězství. Tiff Needel, který se v Monaku na Ensignu F1 snažil až roku 1980, byl pátý.
Vrcholem víkendu je tradičně závod vozů F1 z let 1973 až 1978 a fandové se těšili na souboj Michaela Lyonse (Hesketh 308E) a Sama Hancocka (Fittipaldi F5A), které v kvalifikaci dělila necelá sekunda. Vtěsnat po startu 38 vozů - tedy téměř dvojnásobek dnešního pole F1 - do vlásenky St. Devote, je věda sama o sobě. Až na jeden McLaren M26 se to ovšem podařilo a 23letý Lyons v bývalém voze Ruperta Keegana se těšil z vedení. Ještě více jej asi těšilo, že Hancock vyrazil jen špatně, daleko za ostatními. Ani tak ale Lyons nepolevil a sázel na dráhu rekordní časy. Jedním z nejlepších výkonů celého podniku vyhrál letos za slunečna, tak jako v dešti před dvěma lety.
V cíli mladík prozradil takemství svého úspěchu: "Jde tady o to dobře nastavit vůz, se kterým můžeš klouzat mezi svodidly. Musíš ale mít sebedůvěru: když si myslíš, že auto bouchne do hrazení, tak z toho bude opravdu velká rána. Když ovšem pevně věříš, že to vyjde, tak se o svodidlo jen otřeš a budeš rychlý." Filizofie mladíka by jistě mnohým velikánům zlaté éry sedmdesátých let dělala radost. Lyons a publikum se již jistě těší na Monaco Historique 2016!
| 1. | Matthew Grist | (Brit.) | Alfa Romeo Tipo B P3 – 1934 |
|---|---|---|---|
| 2. | Paddins Dowling | (USA) | ERA B – 1936 |
| 3. | Nicholas Topliss | (Brit.) | ERA A - 1935 |
| 1. | Roger Wills | (Brit) | Cooper T51 – 1959 |
|---|---|---|---|
| 2. | Frand Stippler | (Něm) | Maserati 250F – 1958 |
| 3. | Tony Wood | (Brit.) | Tec-Mec 250F – 1959 |
| 1. | Alex Buncombe | (Brit.) | Jaguar C-Type – 1952 |
|---|---|---|---|
| 2. | John Ure | (Brit) | Cooper Bristol T24 – 1953 |
| 3. | Frederic Wakeman | (Brit.) | Cooper T35 – 1955 |
| 1. | Andy Middlehurts | (Brit.) | Lotus 25 – 1962 |
|---|---|---|---|
| 2. | Sidney Hoole | (Brit.) | Cooper T66 – 1963 |
| 3. | Tommaso Gelmini | (It.) | Scirocco - 1963 |
| 1. | Katsuaki Kubota | (Jap.) | Lotus 72 – 1971 |
|---|---|---|---|
| 2. | Duncan Dayton | (USA) | Brabham BT33 – 1970 |
| 3. | Robert Hall | (Brit.) | Matra MS120B – 1971 |
| 1. | Paolu Barilla | (It.) | Chevron B34 - 1976 |
|---|---|---|---|
| 2. | Valerio Leone | (It.) | March 783 – 1978 |
| 3. | Oliver Hancock | (Brit.) | Lola T670 – 1978 |
| 1. | Michael Lyons | (Brit.) | Hesketh 308 E – 1977 |
|---|---|---|---|
| 2. | Patrick D´Aubreby | (Fr.) | March 761 – 1976 |
| 3. | Nick Padmore | (Brit.) | Williams FW05 – 1976 |
