"Plno lidí má na tahače špatný názor, že jsou to monstra a dělají bordel na trati. Ale už i guru motosportu u nás Antonín Charouz svůj pohled poupravil," říká 27letý Lacko, eso židovické stáje MKR Technology, krotící černý renault.
Co Charouze překvapilo?
Když se předloni přijel podívat do Mostu, říkal: To jsou docela pěkné závody, i dost lidí na to chodí. Taky změnil názor. Je to jen o tom, že tahače musíte vidět na vlastní oči. Pak pochopíte, že to není jen kroucení obrovským volantem a troubení na sebe, ale že to jsou opravdové závody a auto funguje. Před deseti lety to tak nebylo, ale teď je to čím dál lepší.
Viděl Charouz tahače poprvé?
Myslím, že na vlastní oči ano. Tedy v té pěkné éře, kdy to má styl a vypadá to hezky. Včetně zázemí, které je v paddocku. Koukal, že to není žádná špína, opravdu se mu to líbilo. Ale do tahačů on nikdy nevstoupí, to vím jistě.
Zato vy jste začal už jako teenager. Proč se vaše kariéra stočila k truckům?
V roce 2001 přišel Standa Matějovský, jestli se nechci svézt s tatrou. V příští sezoně ze mě udělal testovacího jezdce, další rok už jsem s tahačem závodil a v sezoně 2004 byl poprvé bronzový. Začínal jsem v sedmnácti, první závod jel v osmnácti. Nikdo mladší od té doby tohle monstrum neřídil.
Jaké pro vás v tak mladém věku bylo řídit "náklaďák"?
Auto váží tunu a půl, tahač pět. Měl 1 500 koní, musel jsem si zvyknout. Pak už to bylo stejné. Jednou jsem třeba v Mostě dojel závod oktávek, vyhrál jsem a honem jsem běžel na start, kam mechanici dovezli tahač. A taky jsem zvítězil.
Jak na vás koukali matadoři?
Ze začátku si ze mě dělali srandu, ale pak pochopili, že nejsem zametač startovního pole. Že s nimi můžu i trošku bojovat. Začali mě respektovat a tolerovat.
Jak jste se dostal k motorismu?
Bylomi osm let, začal jsem na motokárách. Za taťkou tehdy někdo přišel, jestli by je nesponzoroval. A on říkal: Oukej, ale naučte jezdit i mého syna. A já začal závodit.
Kluk z ulice, i kdyby byl seberychlejší, nemá moc šancí?
Nikdo by ho nevybral, nestačí být jen rychlý. Motosport je hlavně o penězích. Táta podnikal a podniká. Bez jeho podpory by to nešlo. Když za sebou nemáte zázemí, jste bez šance. Bohužel.
Protestoval jste jako malý někdy?
Prý ty chvilky byly, že jsem říkal: Mami, mně se nechce. Ale stejně jsem na závody jel. Tohle chytne každého. Hned druhou nebo třetí sezonu jsem byl mistr republiky a tituly už se sbíraly. Byl jsem vicemistr Evropy v kárách, šampionát se konal ve Francii. Ve čtrnácti patnácti jsem začal jezdit autem.
Z motokár se přechází i do formule 1. Vás to nelákalo?
Ono je na mně vidět, že do formule bych se nevešel. Tím pádem nás to ani nijak nevábilo. Drželi jsme se vždy plechového auta.
Štvalo vás, že na F1 není naděje?
Ani ne. Já byl už odmalička silnější. Mám rád jídlo.
Nějaký šampionát cestovních vozů byste si opět nezkusil?
Nejlepší jsou DTM nebo GT. Kdybych měl šanci, hned jdu do toho zase. Je to ale o financích, mistrovství světa GT je neskutečně drahé závodění, dnes na to sponzory nejde sehnat. Zatím je to sci-fi.
Jste stále takový divoch na trati?
Pořád trošku ano, ale už se na to začínají dost koukat. FIA (Mezinárodní automobilová federace) se snaží eliminovat kontakty, což je chyba, protože k tahačům patří.
Jak se vůbec truckracing změnil od vašeho prvního bronzu?
Technologicky se výrazně posunul. Tahače jsou pěkně na podívání, jsou tam souboje, ani ty kontakty úplně nevymizely. Populární jsou trucky po celé Evropě, nejvíc v Německu a Španělsku. A v Česku, konkrétně v Mostě, taky lidí chodí dost, což jinak na okruhové závodění u nás není zvykem.
Jaká byla vaše loňská sezona?
Perfektní! Od půlky se zajížděly jen výborné výsledky, pěkné časy a v závěru jsem docílil toho, co jsem na začátku sezony chtěl. I když být třetí, to byl lehký sen.
Který váš bronz je cennější?
Tenhle byl daleko těžší než ten první, hůř jsem ho vybojoval. Kdysi byly dvě závodní třídy, nejlepší jezdci byli rozptýlení. Teď už jsou všichni v jedné a ta vyrovnanost je vidět v měřených trénincích: osm až deset jezdců bylo ve vteřině.
Zaútočíte letos na titul?
Hrozně lehce se to říká, ale já budu rád, když se mi povede obhájit bronz. Vždyť třeba Bösiger byl jednu sezonu druhý a další šestý.
Co vám na stáji MKR, která má sídlo na Roudnicku, imponuje?
V tahačích to je můj nejlepší tým. Nasazení šéfa Maria Kresse je neskutečné. Den, noc, den, noc. V dílně jsou kluci do dvou tří do rána a v šest už jsou tam znova. Proto jsem rád za medaili, je to odměna i pro ně za tu dřinu.
