Leží ve vířivce u domu, kde bydlí, má báječný výhled na areál. "Podmínky jsou teď ideální. Žádný vítr, kanadský kluci vesele skáčou, já nemůžu. K vzteku," říká.
"Žádný lék neexistuje, jen klid," soudí trenér Pavel Landa. Kolem je divočina, v hlubokých lesích pobíhají i medvědi grizzly.
Landu vzbudil ve tři v noci obrovský řev. "To nic, to jen vyjou kojoti," uklidnila ho paní domácí. V nedalekém městečku Penticton je pro změnu poušť. Z Vancouveru přicestovali malým vrtulovým letadlem. "Prima, budeme vepředu, máme dvanáctou řadu," těšil se předtím Landa. Seděli však až úplně na konci.
Pokusy o Ledový dech, revoluční trojné salto s pěti vruty, museli opět odložit. "Jel jsem sem, abych natrénoval kvanta skoků, a nezkusil jsem ani čtyři vruty," lituje Valenta.
Natahuje si ponožku a heká. I na posilovnu může zapomenout. Co dělá? Většinu dne tráví s počítačem, vyřizuje záležitosti okolo svého Akrobat parku. "A spím do zásoby. Až se vrátím domů, děti mě nenechají."
Domácí jim připravuje snídaně, večer si sami strčí pizzu do mikrovlnky. Landa funguje aspoň jako masér. "Jenže já potřebuju spíš chiropraktika," říká Valenta. "Žádný v okolí není. V Praze musím za Vláďou Brejchou, aby zjistil, odkud to pne."
Záda ho trápila také loni ve Finsku, ale bolest mnohem dřív odezněla. "Jsem snad už opotřebovaný? Já nevím," přemýšlí.
Odrážel se o dva metry výš než dříve, dopadový svah je v Apexu plytčí. Záda mohla na změnu reagovat.
Na krátkou návštěvu přijel Valentův první šumperský trenér Lettovský. Žije ve Vailu, pracuje pro společnost American Airlines. Patnáct let už neskákal.
"V půl šesté ráno vystoupil z auta, dvě hodiny se vyspal a šel na trénink, blázen. Zvládl jednoduché salto," líčí Landa.
Nejbližší Světový pohár v italské Madonně organizátoři odvolali, chyběl tam sníh. "Jsem rád. Do lednového závodu v Tremblantu se snad dám do pořádku," říká olympijský vítěz. Po letních kláních v Austrálii je pohárovým lídrem.
V pondělí se vrací do Čech, dárky už má nakoupené. "Nenechám se o Vánocích vystresovat,! slibuje.
