"Nečekejte, že teď budu kritizovat závod, ve kterém jsem vyhrál a vydělal docela slušné peníze, ale přesto trvám na tom, že to není nejšťastnější způsob, jak závodit v běhu na lyžích,“ řekl v sobotu Thomas Alsgaard, který původně zvažoval, že svůj protest vyjádří tím, že na start vůbec nenastoupí. Podobně třetí v cíli a vedoucí závodník Světového poháru Per Elofsson po závodě ubral ze svých výroku o parodii na běžecké závody. "Čekala se větší senzace, lyžování nakonec vyhrálo i na této trati," musel uznat.
Za velmi důležitý považoval fakt, že i v tomto novém závodě se na stupně vítězů prosadili favorité, jeden z duchovních otců skiatlonu, šéf závodního oddělní firmy Fischer Franz Gattermann. "Ukázalo se, že je to regulérní trať, na které ti nejlepší vyniknou jako kdekoliv jinde," řekl.
Vesměs všichni se však shodují v tom, že pro hromadný start by měl být počet závodníků podobně jako například v biatlonu omezen. "Pokud se to poběží dvakrát za sezonu, ať to klidně udělají jen pro červenou skupinu, tedy aktuálně třicet nejlepších běžců a běžkyň," přimlouvá se Lukáš Bauer.
V takovém případě by bylo možné technicky uhlídat i určitý časový limit, který by měl každý závodník pro průjezd depem vyměřen. "Ať každému třeba od vjezdu do depa zmáčknou čas, který tam může strávit a když potom všichni zase odstartují třeba přesně po třech minutách, ve stejných intervalech, je to pro diváky stejně atraktivní, ale lyžaři si mohou v klidu vyměnit i boty," navrhuje Kateřina Neumannová.
"V triatlonu to taky tak není, přezouvání by ztratilo náboj a ti šikovnější by tam pak třeba minutu jen tak postávali," oponuje naopak Martin Koukal. Také Lukáš Bauer by časomíru v depu nezastavoval, ale chtěl pro příště by se přimlouval za povinnou výměnu obutí. "Když jsem třeba viděl některé holky, jak běžely v bruslařských botách klasiku, tak vypadaly, jako že stojí na lyžích podruhé v životě. Ať mi nikdo neříká, že to je pro lyžování dobrá propagace."
I Franz Gattermann připustil, že právě firmy vyrábějící lyžařské vybavení, se současnou podobou příliš spokojeny nejsou. "Podle původního návrhu si měli běžci v depech měnit nejen lyže, ale i boty," připomněl.
Tím, že mezinárodní lyžařská federace do pravidel zahrnula pouze povinnou výměnu lyží, nastaly nečekané situace. Naprostá většina závodníků objela shodně celý závod v bruslařských, tedy vyšších botách. Vynalézavost v jejich vylepšení tak, aby vyhovovaly i klasickému stylu, však neznala mezí. Vesměs všichni Norové ořezali ze svého obutí nadbytečnou hmotu tak, aby bota sice zpevňovala kotníky, ale jinak byla maximálně ohebná a umožnila dobrý odraz.
"Vytáhla jsem ty nejstarší a nejvytahanější boty, jaké mám, aby byly co nejměkčí," přiznala zase Bente Skariová. Tím, že běžci vystačili s jedním párem bot, pozbyla i výměna vybavení v depech na očekávané dramatičnosti. "Lyže si každý vyměnil za pět vteřin, asi to nebylo takové maso, jaké si od toho slibovali," soudí Martin Koukal.
O jedinou dramatickou zápletku se postarala Běloruska Svetlana Nagejkinová, která přezouvací box označený svým startovním číslem vyhledala až na druhý pokus. O něco hůře na nezaběhnutý systém doplatil Lukáš Bauer. Z cíle spokojeně odkráčel na vyhlášení a následnou dopingovou kontrolu s bruslařským párem lyží, na kterých projel cílem. Až po více než hodině a půl si vzpomněl, že v depu zůstal ležet i klasický pár.
"Už jsem ho nenašel, někdo prý zahlédl jakéhosi cizího chlapíka, jak tam tyhle zapomenuté zbytky sbírá a odnáší zřejmě do nenávratna. Takže tenhle závod prostě nemám rád. Přišel jsem při něm o své nejlepší lyže," zakončil všechny úvahy Bauer.
