Ale hlavně: v součtu s druhým místem z Beitostölenu je zatím nejlepším běžcem na lyžích v počínající sezoně.
"Sice jsem v létě říkal, že moje nejlepší sezona přišla po zdravotních problémech a že tohle může být další taková, ale nečekal jsem, že bych mohl tak útočit od začátku," říkal třicetiletý Bauer.
Sluší vám žlutá na triku vedoucího muže Světového poháru?
Nevím. Ale i kdyby mi neslušela, tak jsem v ní rád.
Jaké pro vás bylo se do žlutého startovního čísla navlékat?
Blbé. V jedné ruce jsem měl lyže s holemi, do druhé jsem dostal skleněný tác a chtěli po mně, abych si oblékl číslo. Tak jsem musel požádat Axela Teichmanna, ať mi podrží věci. Začal jsem se do dresu soukat, ale bylo vidět, že mi to nejde. Takže pokud se mi ho podaří udržet, budu to muset natrénovat.
Jak velkou si dáváte šanci, že stejný dres budete nosit i na konci sezony?
Šance si nedávám. Ne, že bych si nevěřil, ale tak daleko se v žádném případě nekoukám. Snažím se nedívat ani na příští závod do Davosu. Teď to beru takhle: podařil se mi stý start v závodě Světového poháru, vyhrál jsem ho, a ještě ke všemu mám žluté číslo. To si užívám. Nebudu se teď nervovat, jestli ho příští týden ztratím.
Minulou sezonu a v létě jste byl často nemocný, nenatrénoval jste tolik, kolik jste chtěl. Čím to je, že se vám teď tak daří?
Je pravda, že jsem marodil a nenatrénoval tolik, co loni. Ale základ z předchozích let jednoznačně mám. A v létě jsem v období, kdy mě netrápily zdravotní problémy, mohl trénovat kvalitně. Ovšem největší vliv má, že od potíží se zuby v půlce října jsem neměl sebemenší problém se zdravím. Doteď se cítím v pohodě. Jeden z mých hlavních cílů je udržet se delší dobu zdravý.
|
Bauerovy triumfy 22. ledna 2005 6. března 2005 2. prosince 2007 |
Co pro to děláte? Straníte se třeba lidí?
To zatím moc řešit nemusím, pořád jsme ve Skandinávii skoro jako uzavřená komunita. Ale pokud má nemoc přijít, přijde, ať budu dělat cokoli. Ale dávám si pozor na základní věci: po těžkém tréninku se třeba co nejrychleji převléknu, abych neprochladl.
I proto jste vypadal v Kuusamu v šátku jako omrzlý polárník?
Bylo kolem minus šestnácti, navíc je tu velká vlhkost. Byl jsem rád, že jsem si vzal pod čepici šátek, který zakrýval bradu a tváře. Ale do extrémů jako jiní, kteří si ještě přelepovali nos náplastmi, jsem nešel.
Vyhrál jste s náskokem 20 vteřin, ale na začátku jste ztrácel. Jak byste okomentoval závod?
Kvůli chladu a náročné trati – jsou tu strašně prudké kopce s dlouhými stoupáními, kdy je na hranici, zda je vyjedete rovně ve stopě, nebo už musíte do stromečku vedle trati – jsem věděl, že do závodu nemůžu naburácet a na každém kopci hned od prvního kilometru zvracet. Musel jsem jet rychle s malinkou rezervou, technicky dobře a ušetřit co nejvíc sil. Ale i tak mne překvapilo, když mi na třetím kilometru hlásili, že jsem osmý.
Jen o pět vteřin.
Což jsem zjistil až pak. Říkal jsem si, že to je špatné, protože moc zrychlit nemůžu. Ale někteří tempo přehnali a mně síly tolik neubývaly. Pak už mi hlásili, že jsem vyrovnal vedoucího závodníka a že jen získávám. Nechci říct, že mi tím narostla křídla, ale jelo se mi lépe.
Až tak dobře, že jste si kus před cílem mohl plácnout s trenérem Miroslavem Petráskem.
Když jsem vyhrál první závod v Novém Městě, taky stál asi 200 metrů před cílem a plácli jsme si. Je to jeden z mála lidí, který je se mnou ve Světovém poháru celou dobu. A pokud na úspěchu nemá největší zásluhu, tak jednu z největších ano.
Už jste vyhrál závod Světového poháru ve volné technice, klasické, ve skiatlonu, kde se kombinují obě. Chybí vám jen triumf ze sprintu, který vám nejde. Je to otázka s nadsázkou, ale přece: kdy přijde?
Až se narodím s lepšími sprinterskými schopnostmi.
