Benjamin Raich

Benjamin Raich - Rakouský lyžař Benjamin Raich na trati slalomu ve Wengenu, kde nenašel přemožitele | foto: čtk - AP

Nejdelší sjezd ve Wengenu ´vykastrovali´

  • 1
Je to sjezd-dinosaurus, říkají o něm. Příliš dlouhý v éře zkracování. Přežívající vzpomínka na lyžařský dávnověk. Lauberhorn ve švýcarském Wengenu, to jsou čtyři a půl kilometru dřiny. Nejdelší sjezd Světového poháru. O 1 200 metrů delší než slavný Hahnenkamm v Kitzbühelu.

Dávno by ho nařídili zkrátit. Jenže Lauberhorn chrání jeho posvátná tradice. Stejně jako trávu ve Wimbledonu.

Nebo jako dlouhé, desetikilometrové lesní okruhy lyžařů běžců na norském Holmenkollenu.
"Ve Wengenu vás nohy před cílem brutálně pálí," líčí sjezdař Ondřej Bank. "Jen si zkuste stoupnout si na dvě a půl minuty na jednu nohu a poskakovat, pak vám to dojde. Navíc závěrečná pasáž je věcí hlavy i morálky. Tady se projeví, kdo je na tom dobře technicky i fyzicky."

Ale právě tuto pasáž letos funkcionáři nařídili změnit. "Vykastrovali ji," křičí tradicionalisté i deník Blick.

Závod bez bonbonku

Oč vlastně jde? V závěru sjezdu vždy čekalo legendární esíčko a pak cílový skok. "Z něj se někdy létalo až do cíle. Celý sjezd jsem se tu těšil na to, až projedu esíčkem a skočím," říká Bank. "Jo, párkrát jsem ve Wengenu upadl, ale stejně jsem si ho užíval nejvíc." Najednou je cílový skok pryč. Prostě zmizel. "Místo něj tam udělali údolí," povídá Bank. "Vyjedete z esíčka, čekáte skok jako bonbonek a nic. Přitom šlo o klíčovou pasáž.

Kdo esíčko nezvládl, nevešel se do branky před skokem a šel do sítí. Byla to výzva." Funkcionáři skok škrtli s jediným vysvětlením: bezpečnost. "Nemůžeme o bezpečnosti pořád jen mluvit, musíme pro ni i něco udělat," prohlásil Helmut Schmalzl, bezpečnostní komisař FIS. Fredy Fuchs jménem organizátorů přitakal. "Nestojíme o pády kvůli atraktivitě. Nechceme další případ Reinstadler," připomněl smrt Rakušana Reinstadlera v roce 1991.

Maier: Co je to za hovadinu?

Na webových stránkách švýcarských deníků rozvířila tato "kastrace" bouřlivou diskusi, Lauberhorn je přece národní perlou. Sandro z Hüttlingenu se ptá: "A co přijde příště? Kastrace Kitzbühelu? Zrušení Myší pasti? Sjezdaři vědí nejlépe, co zvládnou. Kdyby jim Lauberhorn připadal nebezpečný, ozvali by se."

Tábor závodníků je přinejmenším rozpolcený. "Pořád je to pěkná a ledovatá klasika," soudí Didier Cuche. Naopak Hermann Maier si ulevil: "Co je to za hovadinu? Jsme závodníci, ne skleníkové květinky." Také Bode Miller po tréninku prohlásil: "Moc lehké."

Dnes může být Miller nástupcem Franze Klammera, prvním sjezdařem po 32 letech, kdo na Lauberhornu dosáhne vítězného hattricku. "Bode na to má. Technické sjezdy, jako byl Lauberhorn, mu vždy vyhovovaly," říká Bank. Bude mu vyhovovat i bez závěrečné výzvy?


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž