Ve čtvrtek se to ale změní, po dnech odpočinku doma v Trutnově totiž sedmadvacetiletá běžkyně vyráží do Nového Města na Moravě a tři dny sportovního volna jí tím skončí. Další si doma v Trutnově užije až po olympiádě a následném závěru lyžařské sezony. Vrátí se stejně spokojená jako na začátku tohoto týdne? "Tenhle návrat byl opravdu hodně příjemný," přiznává v současnosti jedenáctá žena průběžného pořadí Světového poháru.
Kdy byl naposledy z vaší strany tak příjemný?
Takový jsem nezažila od juniorských let. Snad po mistrovství světa do 23 let v roce 2006, ze kterého jsem si přivezla dvě medaile. Pak už to bylo většinou horší, ale třeba před dvěma lety po Tour de Ski jsem byla také vcelku spokojená. S letoškem se to ale srovnat nedá.
Eva Vrabcová-Nývltová
|
V čem je největší rozdíl?
Asi v tom, že od chvíle, kdy jsem přijela domů, nestíhám, mám neustále nějaké zařizování.
Myslel jsem spíše třeba nějakou oslavu.
V tuhle dobu, měsíc před olympiádou? To ne. Poseděla jsem s rodiči, ale pak začal fofr. Ono je to i proto, že jsem byla kvůli Tour hodně dlouho z domova, ve čtvrtek už jedeme do Nového Města na Moravě, kde se jede sprint Světového poháru, a další týden vyrážíme na závěrečné předolympijské soustředění do Itálie.
Stihla jste si vůbec po návratu z Tour zalyžovat?
Bohužel ne, ale to nebylo jen kvůli nabitému programu, ale také kvůli počasí, které nyní v Česku je. Na pondělí a na úterý jsem měla volno naplánované dopředu, ale dnes (středa, kdy rozhovor vznikal pozn. autor) už bych se docela ráda projela. Jenomže v úterý jsme se byli podívat na Hofmannových boudách, jestli by to šlo a bylo to špatné. Ohlásila se u mě třeba jedna z televizí, že by mě chtěli natočit, jak lyžuju, ale vzdali jsme to.
Nebude vám trénink při přípravě na olympiádu chybět?
Snad ne, i když v poslední době se moc trénovat nedalo. Na Tour to byl samý závod, teď doma v Trutnově nic a v Novém Městě, kde se bude o víkendu závodit, to asi s podmínkami na trénink také ideální asi nebude. Tak snad v Itálii to dopadne.
Tam se vrátíte vlastně po týdnu, v jakém stavu jste se s Val di Fiemme v neděli loučila?
Vždycky to je dost velká únava, ale letos mi to nepřipadalo tak strašné. Přece jen se jelo jen sedm etap, zatímco některé roky i devět, běželo se hodně sprintů a na těch se člověk tolik neunaví, zvlášť když jsem byla nejdál ve čtvrtfinále (smích).
Bylo to vidět i ve chvíli, kdy jste vyběhla na vrchol sjezdovky Cermis a Tour pro vás skončila. Jako jedna z mála jste v cíli nepadla na zem, ale hned jste odcházela. Byla jste na tom tak dobře?
Unavená jsem pochopitelně byla, ale byla jsem zároveň hodně spokojená a chtěla jsem se o radost podělit s manželem. Šla jsem ho proto hned hledat, věděla jsem totiž, že nemá moc času, protože chvíli po nás běželi muži a on měl být někde na sjezdovce k dispozici, kdyby třeba někdo potřeboval hůlku.
Letošní Tour de Ski byla kvůli sněhovým podmínkám v Oberhofu zvláštní, jak jste před jejím startem přijala změnu programu, která seriál nejen zkrátila, ale i zvýhodnila klasiku před bruslením, které vám jde letos lépe?
Nejen to, ale také se změnou programu se zvýšil počet sprintů na úkor jiných distancí a já sprinty letos nemusím. Takže jsem dost nahlas nadávala. Třeba proto, že se v Oberhofu zrušila volná desítka, což mě docela naštvalo, protože na tu jsem se cítila.
Podmínky ale asi opravdu nedovolovaly jiné řešení.
Je pravda, že byly opravdu špatné a že to pro pořadatele bylo hodně komplikované. Pro nás ale také. Když jsme do Oberhofu přijeli, tak se tam moc trénovat nedalo, sníh, který tam byl na tratích, se bořil, takže třeba před závodem jsme se rozjížděli v tamním tunelu, kde se trénuje v létě.
Přesto Tour pro vás dopadla výborně a zařadila jste se mezi nejlepší, mění to nějak váš program před olympiádou, na které přesně za měsíc pojedete první závod?
Bohužel nemění. Takže teď bude sprint v Novém Městě, kde asi moc šancí nemám. Pak se pojede na soustředění do Itálie a další závody Světového poháru v Polsku a v Itálii vynechám. Hrozně mě to mrzí hlavně v případě Toblachu, kde se jede desítka, což je distance, kterou bych ráda běžela.
Před vánočními svátky jste ale zase mluvila o tom, že byste raději před startem Tour de Ski nezávodila a doladila formu na ni.
Ale to bylo kvůli sprintu v Itálii. Na nich letos nemám moc šancí se prosadit, navíc to byl městský, což je pro mě ještě horší. Jinak ale závodím ráda, takže to není o tom, že bych nechtěla.
Závěrečnou přípravu absolvujete s českým družstvem v Lavaze, která leží v dost vysoké nadmořské výšce a vy jste mívala s tréninky takhle vysoko problémy. Nemáte obavy, že vám moc neprospějí?
Takhle je bohužel program daný a já se musím přizpůsobit. Vysokohorská příprava mi v minulosti opravdu moc dobře nedělala, proto jsem byla pro, abych mohla jet do Livigna, které je níž a kde to už znám a mám to tam vyzkoušené. Tým ale jede do Lavaze a já jsem jeho součástí. Musím si dát pozor, ostatně upozorňovala mě na to i Katka Neumannová, kterou prý příprava právě tam také párkrát vytrestala.
Co vás čeká po soustředění?
Už vyloženě olympijský program. Vracíme se 28. ledna, o den později fasujeme oblečení a další den odlétáme do Soči.
Tam budete závodit poprvé 8. února, kdy je na programu skiatlon na 7,5 km klasicky a 7,5 km volně, pak následují další. Co říkáte závodnímu programu, který vás v Soči čeká?
Moc mi nevyhovuje hlavně proto, že se desítka nejede volně, ale klasicky. Až do začátku sezony to vypadalo, že by právě desítka mohla být mojí hlavní disciplínou, ale teď mi klasika moc nejde, takže je možné, že tenhle závod třeba ani nepojedu. Každopádně teď jako svůj hlavní spíš vidím závěrečný závod bruslením na třicet kilometrů s hromadným startem, na ten se asi soustředím. Hodně bude ale záležet na mém závodním programu v Soči.
Jak to myslíte?
Zatím totiž není jasné, kolik nás do Soči pojede a jestli tak dáme dohromady štafety. Chtěla bych se opravdu dobře připravit na tu třicítku, což by při startech právě ve štafetách bylo hodně těžké.
