Evidentně máte radost, a to nejen proto, že jste v úvodním závodě v Klingenthalu skončil na 23. příčce...
Ale i tam jsem měl kvalitní skoky, jen se nesešlo počasí. Teď jsem ovšem velice spokojený, před sezonou jsem si přál co nejvíc umístění do desáté příčky, což se povedlo hned dvakrát. Navíc dobře vím, že tam v sobotu i v neděli byly rezervy, takže věřím, že příště to může být nejméně tak dobré.
Rezervy?
A velké. Což je dobře, protože kdybych předváděl dokonalé skoky, už bych se neměl kam posouvat. Takhle vím, že musím dál pracovat.
V neděli jste skončil o tři body za pomyslným bronzem. Mrzí to hodně?
Ani ne. Blíž k pódiu jsem byl v sobotu, i když se to nezdálo. Byl jsem osmý, ale na třetí místo mi chyběly jen dva body, i když skok nebyl ideální. V neděli jsem první malinko pokazil, ale druhý mi vyšel výborně, navíc mi přály podmínky. Proto mrzutý nejsem - věřím, že šance bojovat o stupně ještě budou.
Mělo se skákat na velkém můstku, ale nakonec padla volba na střední. Jak jste to přivítal?
Vyhovovalo mi to, protože zdejší velký můstek moc v oblibě nemám, zatímco na tom malém skáču rád. Trochu mi to nahrálo do karet, ale bylo to pro všechny stejné. Doufám, že mě to povzbudí do dalších závodů.
Ovládl jste nedělní kvalifikaci - pomohlo vám to?
Jasně - a dost. Začal jsem si víc věřit, to jdete do závodu s úplně jinými pocity. Kdyby to takhle pokračovalo, nezlobil bych se.
Za dalšími závody pojedete příští týden do ruského střediska Nižnij Tagil, kde by konečně mohl být přírodní sníh. Těšíte se?
Nevím, jestli je to pravé slovo, protože jsem tam nikdy nebyl a všechno pro mě bude nové. Ale věřím, že tam sníh bude, taky tam prý bývá kolem patnácti pod nulou. Tady v Lillehammeru v pátek napadlo asi pět centimetrů, takže pořadatelé zrušili trénink, brzy ale všechno roztálo.
