Dvaadvacetiletá snowboardkrosařka se vsadila s fanoušky: buď zlepším tréninkový čas, nebo splním výzvu, kterou mi zadáte. Cílem bylo zajet trať ve švýcarském Saas Fee za 38,02 sekundy.
Samková uháněla do cíle, jenže stopky jí ukázaly 00:38:257. O dvě desetiny svůj úkol nezvládla.
A tak přišel čas splnit úkol: zahrát na Václavském náměstí na ukulele.
„Já mám přitom zkušenosti nulové. Koupila jsem si ho v červnu a tehdy jsem na něj hrála asi dva měsíce. Až teď poslední dny jsem trénovala,“ popisovala Samková.
Rozhodla se pro známou píseň Amerika, protože... „Mám ráda Lucii i tuhle písničku. Zpíváme ji s kamarády a jsou tam jenom tři akordy,“ řekla se smíchem.
A tak se ve čtvrtek odpoledne vydala na Václavské náměstí. „Koupila jsem si na to nové kalhoty,“ pochlubila se před začátkem vystoupení. „Budu vám teď hrát, nebo spíš zpívat. Můžete se ke mně přidat.“
A začala: „Nandej mi do hlavy svý brouky...“
Na místě už na ni tou dobou čekal hlouček žurnalistů, k němuž se postupně přidávali zvědaví kolemjdoucí. Někteří zůstali a přidali se ke zpěvu olympijské vítězky, jiní po chvilce sledování pokračovali svou cestu pražským centrem dál.
Číslo Samkové trvalo pár minut, během něj spadlo do klobouku před ní několik mincí.
Když dozpívala, ozval se potlesk i prosba o přídavek. „Ale já už nic víc neumím,“ opáčila Samková a počítala „výdělek“: „Padesát korun.“
Původním cílem bylo vydělat na večeři pro sebe i realizační tým, z něhož Samková nehodlala slevit. „Jídlo bude, ale dostanou jenom housky nebo rohlíky. Víc toho nebude, ale kluci jsou skromní a zvládnou to,“ řekla.
Ze svého vystoupení však dobrý pocit neměla. Brzy přestala zpívat do mikrofonu. „Odhalí víc špatností.“ Svírala ji tréma nesrovnatelná se závody na olympiádě. „Tady jsou lidi přímo před vámi. První sloka byla naprosto strašná, dřív jsem přitom zpívala ve sboru.“
Další veřejné vystoupení tak neplánuje. A raději zůstane u snowboardu, kde ji už příští víkend čeká premiéra ve Světovém poháru v rakouském Montafonu.
Uslyší opět potlesk?
