Jak se běhá s „jednou rukou“?
Běžela jsem s ortézou jedenáct kilometrů, ale vůbec nic nebolelo. Říkali mi, že s tím hýbu docela dobře. Že je ten rozsah na to, jak dlouho ho mám v ortéze, docela dobrý. Snad tedy půjde rehabilitace rychleji.
Čím se vlastně levé rameno poničilo?
Vlastně vůbec nevím. Nebylo tam nic zničené. Většinou jde člověk na operaci kvůli přetrhaným vazům. Ale já mám všechno tak volné, že to ani nejde přetrhat. Spíš mi tam jen dělali takový val, přes který by kloub neměl vyskakovat. Druhý den jsem šla domů.
Musela jste při snowboardingu na rameno myslet?
Myslet na něj nejde, i proto mi nejspíš vypadávalo. A pak byl vždy problém, že když jsem třeba byla hodně unavená, tak byla větší šance, že vypadne. Stačilo, když jsem trochu blbě spadla - a vyskočilo. Můžu s tím jet, ale je zbytečné pořád řešit nějaké problémy.
Víkend na VltavěObvykle se pohybuje na zasněžených svazích, tentokrát se však Eva Samková zapojí do letních sportů. Spolu s Tomášem Krausem převzala záštitu nad sobotním paddleboardovým závodem pro veřejnost. Rovněž si chce vyzkoušet roli bubenice na závodech dračích lodí, jejichž festival se o víkendu ve Žlutých lázních koná. |
Plán přípravy zůstává stejný?
Jo. Myslím, že teď začnu rameno rozhýbávat. Uvidíme, jak to půjde rychle. Ale v červenci, srpnu budou tři čtyři měsíce od operace, to už bych měla být v plné zátěži.
Na sníh se chystáte v září?
V září to snad vyjde. Jezdíme do Saas-Fee nebo na Passo Stelvio. V srpnu pojedu do Norska, tam budu chodit za trollama, rybařit a pak na sníh.
Jaké byly týdny po operaci?
Nejvíc mě rameno bolelo asi do neděle, nějakých pět šest dnů. Pak už to bylo dobré. Zapomněla jsem, jak to po operaci bolí, takže ze začátku jsem byla taková naštvaná. Říkala jsem si: Neee, už nechci. Ale mám největší problém v tom, že neumím spát na zádech. To bylo nejhorší.
Spala jste tedy na jedné straně?
Ze začátku ani to nešlo. Probouzela jsem se čtyřikrát do noci, tak nějak jsem se pokoušela spát na zádech. Ze začátku to bylo nepříjemné, nemohla jsem dojít ani k autu, jak to bylo bolestivé. Teď jsem se bavila s Kristýnou Kolocovou, která byla před půl rokem na stejné operaci. Tak říkala: To je hrozný, jak to bolí, viď.
Auto jste mohla řídit?
Nevím, jestli mohla, ale řídila jsem ho. (smích) Mám automat, takže řídím furt, teď už to trochu přidržuju. Nezastavili mě, tak nevím, co by na to řekli, kdyby mě zastavili. Asi by nebyli nadšení.
Jaké další aktivity jste provozovala?
Byla jsem se dívat na tenisovém turnaji ve Stromovce, to bylo super, bavila jsem se. Nejvíc se znám s Andreou Hlaváčkovou a Luckou Hradeckou. A s Luckou Šafářovou jsem se tam potkala, takže to bylo hrozně hezké. Holky jsou milé a ten sport je super.
Co jste stihla dál?
Asi nic. Nevím, moc si toho nepamatuju. Byla jsem doma, tam jsem trochu něco udělala. Natřela jsem železný stůl a byla na koních.
Vyrazila jste i na kolo, že?
Jo, jela jsem taky na kole. Dostala jsem nové a potřebovala ho vyzkoušet, protože to jinak byla nuda. Ale zjistila jsem, že se s jednou rukou nerozjedu. Musela jsem se držet, pak jsem nasedla na kolo a pomalu se rozjela, pak mě teprve pustili. Najela jsem jen deset kiláků, to kolo jelo hrozně rychle, skoro jsem nešlapala. Jen po rovince, okolo řeky. To bylo super, akorát je člověk zkroucený, takže to nic pohodlného nebylo.
Mohla jste vůbec zastavit?
Brzdila jsem jen pravou rukou, když jsem přejížděla přes lávku, kde chodily děti, tak to bylo takové dramatické, ale nějak jsem to zvládla.
Jak jde studium trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu?
Jsem v prváku. Mám individuální plán, takže mám nějaké výhody, což doufám, že mi pomůže, abych aspoň kreditově uzavřela tenhle ročník. Některé sporty budu muset přesunout, plavání, gymnastiku, to nedám.
Baví vás to?
Jsem docela spokojená. Nemuseli jsme tam být pravidelně, měli jsme to v určitých úsecích. Celkem mě to baví.
