„Přišla skvělá nabídka a po tolika letech v Německu je to pro mě nová výzva. Klub nakupuje, měl by hrát Pohár EHF. Bude to asi jiná štace, než na co jsem byl dosud zvyklý,“ uvažuje Roman Bečvář.
Lucembursko není úplně obvyklou házenkářskou destinací. Co už o klubu víte?
Znám tam jednoho hráče a gólmana, proti kterému jsem hrál v Německu. Nastiňoval, co mám očekávat. V lize je deset týmů, tak šest má úroveň druhé bundesligy. Národnostně je tam velký mix, hodně Chorvatů, Srbů, Řekové, Francouzi.
V minulé sezoně na Differdange narazili v evropském poháru i dva české kluby.
Vím. Přes Nové Veselí přešli, vypadli s Duklou. Poznám něco nového. Město vypadá pěkně, něco přes dvacet tisíc obyvatel. A další týmy z ligy jsou kousek, na venkovní zápasy to bude do 25 kilometrů, to pro mě bude novinka. (smích)
Co na stěhování říká rodina?
Hodně se těší. Dostal jsem i dost nabídek v Německu, ale s rodinou jsme chtěli zkusit něco úplně jiného. Uvidíme, co bude za dva roky.
Co třeba návrat domů do Plzně?
Nemám to takhle nastavené. Je mi čerstvě dvaatřicet, nikdy jsem nebyl vážně zraněný, cítím se fit. Hodně lidí se mě ptá, zda se jednou vrátím. Jednou určitě ano, ale teď je těžké říci, co bude za dva roky.
S jakými pocity budete v létě opouštět Lübbecke, kde jste strávil dva roky?
Ten první jsem hrál každý zápas prakticky celý. Mohli jsme se dostat na druhé místo, měli jsme lauf. Pak ale začala korona, pocity byly smíšené. Větší čas jsme strávili v karanténách, sezonu ukončili. Teď bych nejraději odcházel s tím, že klub postoupí do bundesligy.
A tu jste si znovu zahrát nechtěl?
Už dlouho bylo jasné, že klub hledá jiného střeďáka a já si budu hledat něco jiného. Kdyby to bylo jen na mně, zůstal bych, zvlášť po postupu. Ale to se ve sportu stává. Možnost prodloužit smlouvu nebyla.
Zároveň uzavřete dlouhou německou kapitolu. Co vám dala?
Vyrostl jsem v jiného hráče, z každého angažmá jsem si něco vzal. Rostock, kde to všechno začalo. Pak super štace v Lipsku, bundesliga, dostali jsme se do Final Four, to se jen tak nepoštěstí. V Drážďanech jsem zase zažil postup z druhé bundesligy. Zážitků je hodně, ale když se ohlédnu, pro každého hráče jsou asi nejhezčí ty začátky v cizině, kdy všechno poznává.
Český házenkář Roman Bečvář v souboji s Němcem Johannesem Gollou.
S reprezentací jste před pár dny slavil postup na Euro 2022. Nezhrozil jste se pak losu, který vám přisoudil Španělsko, Švédsko a Bosnu a Hercegovinu?
No, na losy nemáme štěstí. Horší jsme to asi dostat nemohli...
Už jste si několikrát potvrdili, že i se silnými soupeři umíte hrát.
Jasně. Los je těžký, ale nic není nemožné. A pokud v Bratislavě budeme hrát před fanoušky, dodá nám to ještě víc síly. Proti Španělům a Švédům je to pak něco úplně jiného, než hrát bez lidí.
