Josef Pohlmann v dresu Litovle.

Josef Pohlmann v dresu Litovle. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Potrestaný házenkář: Bylo lepší vydržet dvě hodiny, než čekat dva roky

  • 5
Příběh Josefa Pohlmanna dráždí sportovní veřejnost. Litovelský házenkář na dopingové kontrole odevzdal postupně šest vzorků moči, když však žádný nesplňoval normu, vybuchl a odešel pryč. Teď si nejen v poloprofesionální extralize nezasportuje dva roky.

Už měsíc žije Josef Pohlmann zlý sen, ze kterého se ne a ne probudit. Při listopadovém utkání ve Zlíně nezvládl litovelský hráč dopingovou kontrolu. Po více než čtyřech hodinách čekání a šesti odevzdaných vzorcích mu povolily nervy a od testu odešel.

Josef Pohlmann

Narodil se v roce 1988 v Litovli, kde také v deseti letech začínal s házenou. Postupně se prosadil i v prvoligovém týmu mužů Tatranu. Ve 24 letech odešel do extraligové Plzně, s níž minulou sezonu oslavil mistrovský titul. V létě se vrátil domů do Litovle jako posila extraligového nováčka. Během 11 utkání za ni nastřílel 21 branek. Po utkání se Zlínem a nedokončené dopingové zkoušce mu klub pozastavil činnost do vyřešení případu. Od té doby si 194 centimetrů vysoký levák za Tatran nezahrál. „Pepa je levák se zkušenostmi z extraligy, takže nám chybí, to je bezesporu. I když není jednoduchá osobnost, věnoval házené hodně a v tréninkovém procesu je skutečně jedním z těch, kteří chyběli minimálně, a dával tomu veškerý volný čas,“ mrzí trenéra Litovle Lubomíra Krejčíře.

Ačkoli klub nechal hráče v následujícím týdnu otestovat na zakázané látky s negativními výsledky, trest pro Pohlmanna byl jasný a krutý: dva roky bez házené. „Byla to šílenost,“ hodnotí 26letá spojka zpětně svůj zkrat. „Vidím v tom jednu jedinou věc: bylo lepší počkat dvě hodiny, než čekat další dva roky,“ líčí zklamaný Pohlmann.

Čím si vysvětlujete, že jste z dopingové kontroly odešel. Ruply vám nervy z dlouhého čekání?
Jo, ale do teď neumím vysvětlit proč. Nezvládl jsem být čtyři a půl hodiny na dopingové zkoušce a čekat. Neustále jsem ale odevzdával vzorky, které byly moc řídké, moč pořád nemohla zhoustnout.

Po šestém vzorku jste vzteky mrštil kelímkem o zem a zmizel. Řekl byste o sobě, že jste horká hlava?
To by asi měli posoudit ostatní. Byl to zkrat, který si nedovedu vysvětlit. Tak, jak to psal Řepka, že dělal blikance, stejně bych to nazval i já - blikanec.

Nechali si to na disciplinárce vysvětlit?
Disciplinárka na moje argumenty slyšela, do teď vidím předsedu disciplinární komise svazu, jak říká, že ho to mrzí a nejraději by mě viděli na hřišti dávat góly, ale že mi nemůžou dát menší trest než dva roky. Není na to mustr.

Neexistuje žádná šance na odvolání?
Když jsem si zpětně přečetl pravidla, tak v nich stojí, že musíte odevzdat vzorek potřebné hustoty, pak je dopingová zkouška správná. A můžete tam sedět klidně deset nebo patnáct hodin.

Stanovisko Českého svazu házené

Disciplinární komise Českého svazu házené projednala provinění porušení zásad o použití dopingu - odmítnutí dopingové kontroly a dle DŘH čl. 16, odst. 1, a Směrnice pro kontrolu a doping ve sportu v ČR čl. 10.3.1 rozhodla o zákazu činnosti na dva roky nepodmíněně od 4. prosince 2014 do 3. prosince 2016. Zdůvodnění: Porušení Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v ČR - čl. 2.3 a 5.11.5 - neposkytnutí vzorku moče s vyhovující specifickou hmotností pro analýzu.

Nevěříte, že se přece jen najde způsob, jak trest zkrátit?
Koukám na Kreuzigera, kolik statisíců do svého boje investuje, aby ho z toho právníci vysekali. A já nevím, jestli je z toho někdo schopný vysekat mě, protože pravidla jsou jasná. Když jsem se na ně díval zpětně, tak na dopingovce musím být patnáct hodin. Vím, že jsem udělal chybu, a můžu si nadávat, ale je to moje vina. Jestli odvolání má smysl? Teď nevidím žádné východisko.

Ani váš právník?
Čekám, až mi přijde oficiální rozhodnutí, pak se s právníkem domluvíme a něco pošleme. I když se na to budeme dívat s právníkem, stejně si nemyslím, že něco vymyslíme. Neznal jsem pravidla, ale neznalost neomlouvá.

Jak snášíte dvouletý trest?
Mám za sebou čtyři týdny, takže mi zbývá 23 měsíců a nevím, jak to mám kousat. Zasahuje mi to i do osobního života. Všichni se na mě dívají, jestli nejsem šílený, ale já jsem jen nevybitej a chybí mi házená. Někdo chodí hrát squash, jinej badminton, ale nějak se vybíjí. Já chodím do posilovny, dělám kruhové tréninky, všechno možné, co komerční program nabízí, ale pořád to není ono. Není to kolektivní hra. Když jsme si byli zahrát silvestrovský fotbal osm na osm, říkal jsem klukům, jak je to boží. Tisíckrát lepší než někde běhat sám.

Počítáte s tím, že pak se k házené vrátíte?
Je to daleko, ale házenou jsem dělal patnáct let, takže doufám, že to dva roky trestu nepřebijí.