„Manažer týmu pan Kafka mě přemluvil. Sám nevím, co od toho čekat. Nechám to na trenérovi. Když usoudí, že to stojí za starou bačkoru, vzájemně si poděkujeme a zase půjdu,“ říká na rovinu Plšek.
Nepodceňujete se?
Zdravotně to není košer. Operované rameno je už v pohodě, ale koleno dávám pořád dohromady. Asi jsem moc těžký, nevydržím delší zatížení. Nemůžu být naivní. Odehrál jsem pohár proti Frýdku a dostával jsem se z toho tři dny.
Jak se z vás stal kmenový hráč Holešova?
Byl to můj nápad. Na vyčištění kolena jsem šel kvůli práci až ke konci srpna. Nechtěl jsem riskovat před služební cestou, trénovat jsem začal až v říjnu. Chtěl jsem se rozehrát v nižší soutěži a v Holešově se dal tým znovu do kupy. Nároky na tréninky a zápasy jsou nižší než v extralize.
Docela jste se chytil. V jednom utkání jste dal i 15 branek.
To se nedá brát vážně, jenom to tak vypadá. Něco bylo ze sedmiček. Není to stále stoprocentní a asi už ani nebude. Ale to může pochopit jenom ten, kdo měl operované koleno. Byl to zásah, člověk si musí zvyknout jinak přemýšlet.
Byl jste na tréninku ve Zlíně. Jaká je atmosféra v šatně?
Třináct porážek je znát, je to depresivní. Motivace hráčů zákonitě klesá. Tréninky nejsou tak svěží jako dříve.
Domácí duely s Litovlí a příště s Kopřivnicí jsou asi poslední reálnou šancí na výhru v základní části, že?
Asi ano. Ale oba týmy chtějí do play-off, nic tady nevypustí jako třeba v jiných zápasech. Pro nás by mohla být výhra psychologickým bodem, nula bodů v tabulce vypadá hrozivě.
Poslední místo už asi Zlínu zůstane.
Musel by se stát div, aby se mu vyhnul. Před play-off bude každý spekulovat, na koho půjde, a třeba se dočkáme zázračných výsledků. Jen nevím, jestli i ze strany Zlína.
Hrozba sestupu je hodně reálná, že?
Nechci malovat čerta na zeď, ale indicie tady jsou. Kopřivnice sestoupila, za rok se vrátila silnější, hráči dozráli. Pro Zlín by bylo horší dostat se zpátky. Všechno je o penězích. Někteří hráči se rozutečou, jiní skončí. Vidím to sám na sobě. Mám toho dost, zaměstnání, dvě děti...
Zlín se po postupu drží v extralize třetím rokem. Jaký je letošní tým?
Je skoro stejný, odešli jenom dva hráči, přišel jeden. Ale tým se nesešel, něco zaskřípalo. Na tréninku je ponorka, navzájem se vyčítají věci, což nebývalo. Podle toho to pak vypadá na hřišti. Ale neříkám, že se kluci nesnaží.
Neštve vás, že mužská házená nemá u vedení klubu větší podporu?
Rivalita mezi ženskou a mužskou složkou vždycky byla. Jsou to jenom moje spekulace, ale možná si někdo říká, že když odpadnou muži, budou z toho profitovat ženy. Každý si musí sáhnout do svého svědomí.
