„Sezona je z osobního hlediska lepší než loni. Hodně to bylo tím, že jsme měly na začátku výhodnější los,“ říká 23letá členka širšího reprezentačního kádru.
Už jste do role lídryně týmu dorostla?
Měla bych. Nestavím se do role tahounky, ale vyplynulo to tak. Také Droty nebo Dena (Drotárová, Kamenářová), všechny tři bychom měly držet tým.
Jak se vám hraje v klubu, kde je maminka v řídící funkci?
Je to složitější, ne moc příjemné. I když holky se na mě kvůli tomu nedívají jako na protekční dítě. Naopak, mamka je na mě přísnější než na ostatní.
Mluví vám do házené?
Moc nám do toho nekecá. Nikdy ji nehrála, takže jí moc nerozumí. Když něco řekne k házené, je to mimo (smích). Pomáhá klubu s financemi, tomu rozumí dobře. Kdyby tady nebyla, kdoví, jak by to vypadalo.
Po osmi kolech si držíte pozici čtvrtého nejlepšího českého týmu interligy. Jste s tím spokojené?
Body jsme nahnaly na začátku sezony. Kdybychom v posledním kole doma porazily Prešov, byl by to dobrý start. Porážka je obrovská ztráta. Mělo to být jasné vítězství.
Všechno k němu směřovalo. Deset minut před koncem jste vedly 24:18, nakonec jste ale padly 25:26. Proč jste zkolabovaly?
Trenér nás varoval, že Prešov doma překvapil Slavii, že ho nesmíme podcenit, že je to těžký soupeř. Vedeme o šest branek, prostřídáme sestavu a najednou je to o jeden gól. A když se vrátíme na hřiště, co s tím pak máme dělat... Musíme všechny dřít, i když sedím 50 minut na střídačce. Snad jsem čerstvá a pro míč se pomalu zabiju. Ne že tam skáče balon a díváme se na něho.
Bylo dusno v kabině?
Jde hlavně o přístup. Jdu bojovat o místo, a ne že tam budu klusat. Určitě si to vyříkáme, všichni si musíme sáhnout do svědomí. Každá z nás ví, co pokazila.
Nečekaným výpadkem se vám komplikuje postup do play-off, že?
Byly to povinné dva body, musíme je dohnat někde jinde. Na Slavii to bude příště těžké. Doufám, že nám na konci sezony body s Prešovem chybět nebudou. Hrajeme o každý bod. Tři poslední roky je to stejné, zase se budeme tahat o postup do semifinále do posledních zápasů.
