„Po Štědrém večeru jsme měli v Praze sraz už o půl osmé ráno, někteří kluci tam přijeli ještě s bramborovým salátem na košili. Původně jsem chtěl být alespoň na Silvestra ve Frýdku-Místku, ale zůstal jsem u rodičů.“
Na turnaji ve Francii, který byl první přípravnou akcí národního týmu na blížící se mistrovství Evropy, jste prohráli všechny čtyři zápasy a skončili poslední. V čem byl problém?
Tým je kvalitní, to nepochybně. Podle mě byla hlavním problémem nesehranost. Od kvalifikačního zápasu s Finskem v Karviné jsme se neviděli, to je půl roku. A ve Francii jsme hráli proti výborným soupeřům, kteří jsou spolu dva tři roky a pořád hrají nějaké turnaje. To bylo znát. Právě v klíčových okamžicích jsme doplatili na nesehranost. Věřím, že se to postupně zlepší.
Byla to první příprava, ale přece jen, nezanechá to na družstvu psychické šrámy?
Bezprostředně po zápasech jsme byli naštvaní, chtěli jsme vyhrát. Po turnaji jsme si s trenérem Haberem sedli. Říkal, že spokojený být nemůže, ale svůj účel turnaj splnil.
Po turnaji se složení národního týmu měnilo. Kromě vás v družstvu byli další tři hráči Frýdku-Místku - Pavel Štefan, Milan Berka a Michal Kraus. Zůstali jste všichni?
Ano, pojedeme i na turnaj do Německa. Snad s námi byl trenér spokojen.
Jakou roli jste v reprezentaci měli s Milanem Berkou? Bylo to tak, jako dřív, že jste se na střední spojce střídali, nebo trenér Vladimír Haber využil vaší sehranosti z klubu, kde Berka hraje vedle vás na levé straně?
Vedle sebe jsme toho ve Francii moc nenahráli. Spíš jsme se točili na místě střední spojky s tím, že já dostal víc prostoru. Škoda, v klubu nám vedle sebe pár zápasů vyšlo, byli jsme zvědaví, jestli to půjde i na mezinárodní scéně. Vedle sebe jsme hráli jen několik oslabení, kde jsme měli uplatnit svou rychlost. Snad se nějaký prostor najde teď v Německu.
