„Už mi není dvacet a také musím hledět na finanční zabezpečení,“ říká na rovinu 33letý odchovanec Zubří, proč vyměnil pohodu v lize letošních mistrů Evropy za balkánské dobrodružství.
Nabídka byla o tolik výhodnější?
Měl jsem jich více, ale zdaleka tak zajímavé jako rumunská nebyly. Na zajištění do konce života to sice není, nejsem Filip Jícha. Ale na rozjezd po házenkářském životě to bude dobré.
V Prešově jste vydržel sedm let v kuse a od roku 2015 měníte potřetí klub. Co se stalo?
V Prešově jsem měl dvě dlouhodobější smlouvy. Změna je život a já jsem ji potřeboval. Být sedm let v Prešově, to je docela dobrý výkon. Je to těžké hlavně psychicky. Jste pod neustálým tlakem, vedení chce nemožné. Hráli jsme tři, čtyři soutěže za jednu sezonu. Odehráli jsme tak dvě, někdy i tři sezony za jeden rok. Pořád někde cestujete, většinou autobusem. Je to hodně únavné. O Prešovu je to celkem známé v házenkářském světě. Když se někdo zeptá na Prešov, tak se jenom směje. Odešel jsem v pravý čas.
Ale dva vaši kamarádi ze Zubří Jakub Hrstka a Tomáš Číp tam zůstali.
Možná nejsou tak nároční jako já. Ale mám dojem, že po téhle sezoně jim končí smlouva. Nechci mluvit za ně, ale myslím si, že budou chtít Prešov opustit. Jsem rád, že jsem mohl poznat rozdíl mezi házenou a životem na východě a na západě. Zpětně si člověk řekne, že byl blázen, když hrál v Polsku, na Slovensku. Vím, že kdybych byl jednou mladý a rozhodoval se, tak budu volit západní cestu.
Proč?
Je to obrovský rozdíl. Počínaje kvalitou tréninku, kvalitou samotné házené, ale hlavně přístupem lidí k hráčům. Berou vás v první řadě jako člověka, až pak jako hráče, a ne jako nějakého žoldáka jako například v Prešově nebo v Polsku.
Jak s tím jde dohromady, že přestupujete na Balkán?
Trochu jsem si na... do pusy. Když jsme s Prešovem jezdili v SEHA lize na Balkán, říkal jsem, že bych tam nikdy nešel. Otevřeně přiznávám, že rozhodly peníze. Jsem starý, sportovní ambice jsem si splnil. Ligu mistrů jsem si zahrál. CSM Bukurešť má dobrý tým, pravidelně hrají evropské poháry. Ženy vyhrály Ligu mistrů. Zázemí pro házenou je na úrovni. Portugalský trenér mě sledoval půl roku ve Španělsku a vyloženě si mě vyžádal. Kdybych dostal takovou nabídku z Logroňa, zůstal bych tam klidně do konce kariéry. Našel jsem svoji zemi zaslíbenou - perfektní házená, život, lidi.
Nemáte strach, že vám v Rumunsku nezaplatí?
V elitních klubech to nehrozí. CSM je finančně zabezpečený. To byla první věc, kterou jsem si zjišťoval. Ostatní rumunské kluby jsou známé tím, že fungují na jiné bázi. Majitelé jsou všelijací. Jeden rok peníze jsou, druhý ne.
Budete v Rumunsku sám?
Jsem singl, takže ano. Budu poznávat taje rumunského života. Bukurešť je naštěstí docela pěkné město.
Jaká byla sezona ve španělské Asobal lize, kde jste byl jediným Čechem?
Každoročním cílem jsou pohárové příčky, což se nám podařilo splnit. Sezonu jsme nezačali moc dobře, protože přišlo pět nových hráčů, a než si to všechno sedlo, tak to chvíli trvalo. Ale po zimní přestávce jsme chytili formu a hráli super. Měli jsme dlouhou sérii bez prohry. Zajistili jsme si Pohár EHF už díky postupu do finále Královského poháru. Nemuseli jsme dál řešit, kolikátí skončíme. Se čtvrtým místem zavládla spokojenost.
Španělská liga chudne. Je pravda, že jde její kvalita dolů?
To se už říká pět roků. Samozřejmě tím, že nejsou peníze, tak nejlepší hráči odchází pryč. Hodně Španělů je ve Francii, Německu. Ale úroveň španělské ligy je dobrá. Kdybych byl mladý, tak jdu určitě do Španělska. Zázemí klubů, trenéři, všechno kolem je na velice vysoké úrovni. Ale kdo si chce vydělat, bude volit jiné destinace. Pro mě zůstane Španělsko srdcovkou. I proto, že se mi sezona osobně vydařila.
Byl jste jedním z nejlepších brankářů soutěže, ale pozvánky do reprezentace vás míjejí. Mrzí vás to hodně?
Potěšilo by mě to. Málokdo by odmítl, ale snažím se soustředit sám na sebe a na klubovou soutěž. Nedávno mi volali, jestli bych nepřijel vypomoct na kemp, kdyby se někomu náhodou něco stalo. Bylo to dost neurčité. Nic konkrétního.
Tak jste si aspoň užil s partou ze Zubří dovolenou ve Spojených státech, ne?
Máme tam kamarády, takže se o nás výborně postarali. Měli jsme možnost poznat New York, Pensylvánii, kde žijí další kamarádi. Všechno jsou Zubřani, se dvěma jsem dokonce hrál zamlada. Všechno bylo fajn, až na cestu zpátky. Trvala 65 hodin, protože zrušili let kvůli závadě na letadle. Přehazovali si nás z hotelu na letiště. Připadali jsme si jako Tom Hanks ve filmu Terminál.
Hodně odchovanců Zubří tvrdí, že chce kariéru dohrát v domácím klubu. I vy?
Mám to úplně stejně. Aspoň jednu sezonu bych si chtěl v Zubří ještě zahrát. Vyrůstal jsem tady, lidi tady házená pořád zajímá, mají ji rádi a chodí na ni pořád. Na házené jsem nebyl v Zubří tři roky, ale když jsem se před třemi týdny vrátil ze Španělska, byl jsem si prohlédnout halu. Po rekonstrukci jsem ji ani nepoznal.
