Vrátila jste se po sezoně v Mostu zpátky do Písku. Jaké jste měla představy o tom, kde byste se se svým týmem v interlize mohla pohybovat?
Věděla jsem moc dobře, do čeho jdu, mám tady svou nejlepší kamarádku Alenu Stellnerovou, se kterou jsme byly pořád v kontaktu. Trošku mě však při příchodu mrzelo, že skončilo docela dost hráček, takže máme hodně úzký kádr. Ale myslím si, že je kvalitní. Mladé holky se snaží, ale když nám někdo vypadne ze základní sestavy, tak to máme docela těžké. Když jsme v plné síle, můžeme potrápit každého.
Což se ukazuje na výsledcích. V tabulce vám patří umístění v lepší polovině soutěže a kromě slovenské Šaľy umíte hrát opravdu s kýmkoli.
Až na tu nešťastnou domácí porážku s Michalovcemi, která nás mrzí hodně. Dobře jsme věděly, že jsme na ně měly. Byl tam jeden okamžik, kdy jsme prohrávaly jen o jeden gól a před námi byly přibližně tři minuty, ve kterých jsme mohly a měly vyrovnat. A věřím tomu, že bychom pak zápas dokázaly i vyhrát. To je mi pořád líto, ale je vidět, že doma nám to jde.
Při sportu zapomínám na starosti. Korešová o návratu domů i rodinném životě |
Za sebou máte polovinu základní části, jak ji hodnotíte?
Ještě úplně ne. Čeká na nás dohrávka s Dunajskou Stredou a mrzí nás, že jsme to nemohly zvládnout, když jsme byly rozehrané. Nemyslím si, že je to úplně fér, že se bude v únoru hrát dvojzápas u nich. Ale s umístěním v tabulce, kde jsme páté, jsme spokojené. Možná jsme mohly doma ještě uhrát o bod, dva, tři víc.
V několika utkáních na vás soupeřky nasadily pečlivou osobní obranu. Kolikrát nemáte ani moc prostoru k zakončení či ke kombinaci. Jak se pak hraje?
Už od prvního kola na mě některé týmy hrají od začátku zápasu osobku nebo jsou hodně agresivní. Snažím se to však dohrávat na pivota na Alenu Stellnerovou, která tam má pak hodně prostoru. Takže mi ani moc nevadí, že dám o pár gólů méně, než bych mohla. Když uvolním spoluhráčku a ona dá gól, je to fajn.
V Písku s házenou Iveta Korešová začínala a za místní Sokol nastupovala v interlize. Snímek je z roku 2007.
Přece jen, čekala jste, že to bude v takové míře, nebo že to naopak bude ještě horší?
Trochu mě překvapilo, že některé týmy po deseti minutách na mě vytáhnou osobní obranu a já už tolik nejsem ve hře. Potom už náš systém, který máme natrénovaný, nemůže fungovat. Je jasné, že nějaké signály máme nacvičené, aby mě spoluhráčky dokázaly uvolnit, ale celkově je to potom kostrbatější.
Hodně se také stavíte k sedmimetrovým hodům, které vám jdou. Máte v této sezoně vůbec nějaký neproměněný hod?
Ano, tuším, že asi čtyři sedmičky jsem nedala. Někdy je to docela o štěstí, a navíc dnes už není sedmimetrový hod tak rozhodující, jak to bývalo dřív. Gólmanky si nás holky v poli už hodně studují dopředu.
Už se cítím jako za starých časů, říká loučící se mostecká hvězda Korešová |
V Písku se hovořilo o tom, že by cílem pro aktuální sezonu mělo být play off. To stále platí?
O tom se už ale mluví pár let. Ale myslím si to také. Loni to holkám uteklo opravdu o kousek. Hlavní však bylo, že si Písek soutěž udržel, nesestoupilo se a já doufám, že tentokrát to bude o něco lepší.
U řady sportovců, kteří přicházejí z top týmů do těch horších, se může stát, že ztratí motivaci. U vás, jak poslouchám, to nehrozí.
Ne, mě házená pořád strašně baví. Když jsem byla v Mostu, tak chvíli jsem měla v hlavě, že bych skončila úplně. Bylo to strašně náročné. Teď už jsem zase doma a je to opravdu pohoda. S manželem se střídáme, když třeba jemu končí trénink, tak si předáme malého a podobně. I babičky nám občas pohlídají, takže v tomto ohledu nemám žádné stresy. Už se nevracím domů v jedenáct v noci, všichni jsme tak doma ve větší pohodě.
S týmem DHC Baník Most získala v uplynulé sezoně mistrovský titul, ale z rodinných důvodů se vrátila do Písku.
Teď však máte méně tréninků, než jste byla zvyklá dříve z Mostu či ze zahraničí. Necítíte občas, že sem tam něco zkazíte víc?
Tak bych to neřekla. Ale hodně cítím, když máme jen tři tréninky týdně a máme házenou, že mi hodně chybí posilovna. Takže s kamarádkou Alenou alespoň jednou do týdne vezmeme děti a jdeme do posilovny, abychom se udržovaly.
Vy a reprezentace. Je to pořád téma pro vás?
Na začátku září, když se měnil trenér a dělala se první nominace, tak jsem pozvánku dostala. Tu jsem odmítla, protože jsem tou dobou měla zdravotní problémy. Dohodli jsme se, že mě do konce roku zvát nebudou a pak se spolu o tom pobavíme a já jim řeknu, jak na tom jsem. Druhá věc je také nějak vymyslet hlídání pro syna. Byl by to sice návrat do reprezentačního kolotoče, ale popravdě vůbec netuším, jak bychom to s manželem vymysleli.
Co na vás čeká v nejbližších dnech?
Trénujeme do středy, pak budeme mít pár dní volna na Vánoce a od 27. prosince jdeme zase do tréninku. Chtěli bychom si o zimní přestávce zahrát i přátelská utkání s dorostenci, abychom nevypadli ze zápasového tempa.
Jaké je vaše přání do roku 2023 směrem k celé písecké házené. Věříte, že se vám play off povede?
Moc bych si to přála. Teď je to tuším přesně deset let od doby, co jsme získaly bronzové medaile, tak jsme si s holkama říkaly, že by se mohlo podařit něco podobného. A přála bych si, aby se nás drželo zdraví a my mohly hrát co nejvíce zápasů v plné sestavě.
